Jak jsem „vyrazil“ na fotbal

Nedělní večer jsem si chtěl zpříjemnit návštěvou kvalitního fotbalu, bohužel jsem ale podcenil místní fanoušky a spoustu věcí, která se okolo fotbalu v této jeho kolébce točí. V sobotu na výletě se jeden kluk zmínil, že asi půjde na fotbal, zda by se někdo nepřidal. Samo sebou to nemusel říkat dvakrát. Druhý den jsme si vše potvrdili po kratší komunikaci na Facebooku. Zápas začínal 18:30, sraz na 16:15, což se následně ukázalo jako jedna z chyb. Na cestu jsem vzal dvě vychlazený Plzničky, které jsme ihned na zastávce otevřeli. Na dotaz, za jak dlouho nám to jede, abychom stihli dojet celou plechovku, jsem dostal odpověď. „Nestrachuj se, tady ses v Brazílii, klidně to můžeme dopít v autobuse, avšak autobus tak rychle nepřijel. Nastupovali jsme na druhé zastávce, kde už byl autobus zcela naplněn, kam se hrabe 6, když má Kaufland akce na rohlíky, nicméně nikdo si neztěžoval, ani řidič, kterému skoro seděl pasažér na klíně. Dobrá polovina osazenstva měla dresy Sao Paulo a někteří z nich nasazená sluchátku poslouchajíce zápas velkého rivala, mého oblíbeného klubu, Corinthians Sao Paulo, za které „valí“ Ronaldo. Najedou pár lidí vykřiklo „Flamengo – Goool“, následné emoce na sebe nenechali čekat. Mimochodem hrál se zápas Flamengo – Corinthians na stadionu Maracaná, kde o vítězství 1:0 rozhodl Adriano, Ronaldo nehrál, zotavuje se ze zlomeniny ruky a pravděpodobně i liposukce, pro ty více zasvěcené.
Na stadion jsme dorazili hodinu a čtvrt před zápasem s vědomím, že ihned musíme koupit lístky. Po zakoupení piva od jednoho z mnoha prodávajících jsem nesměle hledal konec fronty. Nejsem ženská, takže se odvážím realisticky odhadnout délku této fronty, asi tak od ČEZ Arény na do poloviny ulice 17. Listopadu, tvořenou většinou tak třemi lidmi mezi sebou. Nutno poznamenat, že 65 – 70 % čekajících mělo dres, což už samo o sobě budilo dobrou atmosféru. Po chvilce se fronta konečně začala posouvat správným směrem, avšak ke kase jsme dorazili až, když se hrála 10. minuta, kde jsme zjistili, že lístky pro studenty už byly vykoupeny a jediné zbývající lístky stojí 40 nebo 50 R$ (1 R$ = 10Kč), studentské stojí okolo 20 R$. Cestou nám několik překupníků nabízelo lístky, které jsme měli v plánu zakoupit. Dle jejich vzhledu vypadali jako studenti tak možná před 25-35 lety. Černý trh a spekulanti nám malinko vypustili rybník, i když tento pojem bych raději ve spojitosti s fotbalem vynechal. Za stávajících okolností jsme se rozhodli koupit si ještě jedno na cestu a vydat se odkud jsme přišli. Cesta zpět proběhla až na setkání se dvěma „lehčími“ ženami, o které bych si kolo neopřel, i kdyby se tady na něm jezdilo vzhledem k místní dopravě. Zatímco já jsem přidal do kroku, můj brazilský kolega jednou prohodil pár slov a následně mi sdělil cenu, 80 R$ pro každého. Nejsem z oboru, takže nemůžu soudit, zda by se tato cena dala považovat za „bargain“. Co však vím s jistou, je fakt, že na pozdější reklamace, vzhledem k možným vedlejším efektům, nebude brán zřetel.