




Po kratší, měsíc půl dlouhé, pauze se opět vracím s nějakým článkem.
V polovině února jsem vyrazil s Terkou a Honzou do Ria de Janeira, kde jsme strávili 4 dny, těsně před karnevalem. Cesta ze Sao Paula autobusem trvala 6 hodin, během kterých jsem se pěkně vyspali, protože pohodlonost i té nejlepnější jízdenky je na vyšší úrovni než většina autobusové dopravy u nás.
Do Ria jsem dorazili v 6 hodin ráno, kdy se zrovna určitá část obyvatelstva probouzela v čtvrtích blízko nádraží. Nasedli jsem na autobus směr slavná Copacabana, kde jsem se ubytovali a rovnou vyrazili na sochu Krista. Počasí bylo nádherné, výhled byl úžasný, bez jediného mráčku, i když možná těch 40 odpoledních stupňů bylo poděkud dost. Odpoledne jsem vyrazili na Copacabanu, kde jsem se krásně zchladili v letním dnu v Riu. Druhý den jsme vyrazili i na druhou, méně známější, pláž Ipanemu. Pokud předpokládáte, že Copacabana je překrásná pláž, tak vás bohužel zklamu, protože Ipanema je o dost krásnější, navíc Copacabana bylo poměrně špinavá pláž s odpadky.
Možná vás to překvapý, ale největší městský park na světě se nachází v Riu. Park Tijuca se rozkládá v kopcích Ria, kde můžeme najít původní porost této oblasti "Mata Atlantica". Dali jsem se tam tří hodinovou tůru a poté jsem vyrazili zpět na Ipanemu :). Můj střed s obrovským pavoukem a jeho sítí, jsem v zásadě vyhrál, i když nejsem si jistej kdo se koho leknul více, když jsem se chytil jako moucha.
Jeden z dalších užasných výhledů se nám naskytl na Cukrové homoli "Pao de Acucar". Strávili jsem na tomto "kameni" západ slunce s užasným pohledem na celé město od Krista až po Copacabanu. Fotky vám určitě napoví více.
Město samotné je plné historických budov, kterým kazí výraz několik administravivních budov většinou vražených mezi dvě historické, památkáři se moc nevyznamenali, avšak pouze pohled na místní divadlo je užasný, před cca. 50 lety jezdili i lidé ze Sao Paula do Ria do divadla, tehdy bylo Sao Paulo téměř nevýznamné město v porovnání s dnešním centrem celé Jižní Ameriky. Samosebou jsem si nenechal ujít návštěvu jednoho z největších chrámů světa: Maracana, stadión, jehož vstup je plný stop nejlepších brazilských fotbalistů historie např. Pelé, Garincha, Špekaldo, Zubaldinho, Romário a další. Nicméně více vám o tomto fotbalovém stánku řeknu za měsíc, kdy se chystám na nějaký velký zápas Flamenga, největšího klubu Brazílie.
Rozloučení s tímto městem bylo zatím to nejhorší co jsem v Brazíli viděl. Na cestu autobusem centrem města v 22 dlouho nezapomenu. Odpadky, děvky, bezdomovci, bordel, špína, odpadky a moře odpadků nic dalšího třeba dodat. Cesta k MS 2014 a Olympiádě 2016 je na míle vzdálena!
V polovině února jsem vyrazil s Terkou a Honzou do Ria de Janeira, kde jsme strávili 4 dny, těsně před karnevalem. Cesta ze Sao Paula autobusem trvala 6 hodin, během kterých jsem se pěkně vyspali, protože pohodlonost i té nejlepnější jízdenky je na vyšší úrovni než většina autobusové dopravy u nás.
Do Ria jsem dorazili v 6 hodin ráno, kdy se zrovna určitá část obyvatelstva probouzela v čtvrtích blízko nádraží. Nasedli jsem na autobus směr slavná Copacabana, kde jsem se ubytovali a rovnou vyrazili na sochu Krista. Počasí bylo nádherné, výhled byl úžasný, bez jediného mráčku, i když možná těch 40 odpoledních stupňů bylo poděkud dost. Odpoledne jsem vyrazili na Copacabanu, kde jsem se krásně zchladili v letním dnu v Riu. Druhý den jsme vyrazili i na druhou, méně známější, pláž Ipanemu. Pokud předpokládáte, že Copacabana je překrásná pláž, tak vás bohužel zklamu, protože Ipanema je o dost krásnější, navíc Copacabana bylo poměrně špinavá pláž s odpadky.
Možná vás to překvapý, ale největší městský park na světě se nachází v Riu. Park Tijuca se rozkládá v kopcích Ria, kde můžeme najít původní porost této oblasti "Mata Atlantica". Dali jsem se tam tří hodinovou tůru a poté jsem vyrazili zpět na Ipanemu :). Můj střed s obrovským pavoukem a jeho sítí, jsem v zásadě vyhrál, i když nejsem si jistej kdo se koho leknul více, když jsem se chytil jako moucha.
Jeden z dalších užasných výhledů se nám naskytl na Cukrové homoli "Pao de Acucar". Strávili jsem na tomto "kameni" západ slunce s užasným pohledem na celé město od Krista až po Copacabanu. Fotky vám určitě napoví více.
Město samotné je plné historických budov, kterým kazí výraz několik administravivních budov většinou vražených mezi dvě historické, památkáři se moc nevyznamenali, avšak pouze pohled na místní divadlo je užasný, před cca. 50 lety jezdili i lidé ze Sao Paula do Ria do divadla, tehdy bylo Sao Paulo téměř nevýznamné město v porovnání s dnešním centrem celé Jižní Ameriky. Samosebou jsem si nenechal ujít návštěvu jednoho z největších chrámů světa: Maracana, stadión, jehož vstup je plný stop nejlepších brazilských fotbalistů historie např. Pelé, Garincha, Špekaldo, Zubaldinho, Romário a další. Nicméně více vám o tomto fotbalovém stánku řeknu za měsíc, kdy se chystám na nějaký velký zápas Flamenga, největšího klubu Brazílie.
Rozloučení s tímto městem bylo zatím to nejhorší co jsem v Brazíli viděl. Na cestu autobusem centrem města v 22 dlouho nezapomenu. Odpadky, děvky, bezdomovci, bordel, špína, odpadky a moře odpadků nic dalšího třeba dodat. Cesta k MS 2014 a Olympiádě 2016 je na míle vzdálena!


