Přeju všem svým věrným čtenářům, kamarádům, rodině, všechnoi nejlepší do Nového roku!
Já budu Nový rok trávit stejně jako Vánoce s mojí brazilskou "rodinou". Jedeme na "chatu" mojí tety Yuyu. I když eříkal ybch tomu chata, ale pořádnej barák, který je na břehu jezera, kde si určitě párkrát zaplavu, i přesto že nemá být 30 a jasno, ale i těch 25 mi bohatě stačí!
Ať se ten příští rok povede zase o něco lépe než ten, co právě končí. V mém případě je to možná trochu přehnané, protože mě se povedlo téměř vše na co jsem sáhl, takže ať je alespoň tak úspěšný jako ten končící.
Štastný Nový rok, ve kterém se brzy uvidíme !!!
31. prosince 2009
30. prosince 2009
Obnovitelné zdroje energie !
Pokud by někdo měl zájem, dávám k dispozici mojí zavěřečnou práci z předmětu Mezinárodní management a podníkání v Brazílii! (text v angličtině)
Renewable sources of energy: Comparison between Brazil and Czech Republic
Renewable sources of energy: Comparison between Brazil and Czech Republic
29. prosince 2009
Salvador (2) Plánování
Několikrát už jsem se zmínil jak se tady plánuje. Výlet do Salvadoru nebyl žádnou vyjímkou. V neděli jsem všichni společně vyrazili na brunch (něco mezi snídaní a obědem), bylo zhruba kolem l4 hodin :). Open bar všeho možnýho byl velice parádní, vůbec jsem nebyl přežranej jak...! Bylo nás tam asi 15, když se někdo zmínil,"my jedeme na poslední výlet do Salvadoru!" Následovala už jenom odpověď "to zní zajímavě". Potom se mě Philippe zeptal, jestli bych jel třeba taky, odpověděl jsem že Ano. Nicméně nutno zmínit, že Philippe už asi 14 dní mluvil o Foz do Iguazu!
V 20 hodin téhož dne zazvonil telefon. Philippe:"Mám tady letenky do Salvadoru na pátek (tedy za 5 dní) jedeš?" Odpověď byla jasná. Ať žijou spontánní akce!
V 20 hodin téhož dne zazvonil telefon. Philippe:"Mám tady letenky do Salvadoru na pátek (tedy za 5 dní) jedeš?" Odpověď byla jasná. Ať žijou spontánní akce!
28. prosince 2009
Salvador (1) Jídlo
1. Plážový Bar s občerstvením :).. Párty na pláži byla ohraničená jenom těmito bary :)
2. Smažené rybičky na pláži
3. Krevety a kokosové mléko na pláži
4. Aracajé (krevety, speciální chleba...) Specialita státu Bahía
5. Acaí - místní delikatesa (já jsem tomu teda na chuť nepřišel), většina lidí se po tom může umlátit
Parties
Proběhlo tady několik zajímavých akcí: Let's go to the beach nebo Pyjama party :). Bez kostýmu vstup zakázán, bylo to velice vtipné, především Pyjama Párty se chytla! I když Pimps and Whores byla zatím nepřekonatelná :).
Caipirinha tekla proudem :)
There is nothing like home
Dnes 28. prosince 2009 jsem si změnil datum návratu domů. Původní datum bylo 26. ledna, ale vzhledem k tomu, že se mi tady líbí a mám před sebou ještě jeden semestr, udělal jsem změnu, která každopádně byla zřejmá od počátku pobytu.
Odlet ze Sao Paulo je naplánován na 30.června příštího roku! Nicméně v Pardubicích se na mě můžete těšit až 2. července, cesta budu poněkud zdlouhavá!
19:50 - 11:35 do Paříže, poté 15:35 - 17:10 do Mnichova, následně snad, ještě neznám řády, 23:55 - 5:00 Praha autobusem a pak už jenom z Florence na nádro a do Pardubic ! Budu mít pořádně nabitý baterky do MP3 a věřím, že to bude v pohodě :). Pokud by někdo chtěl čekat v Praze, tak nejsem proti :).
PS: 2. července máme hned čtvrtfinále MS - takže program je jasnej !
Odlet ze Sao Paulo je naplánován na 30.června příštího roku! Nicméně v Pardubicích se na mě můžete těšit až 2. července, cesta budu poněkud zdlouhavá!
19:50 - 11:35 do Paříže, poté 15:35 - 17:10 do Mnichova, následně snad, ještě neznám řády, 23:55 - 5:00 Praha autobusem a pak už jenom z Florence na nádro a do Pardubic ! Budu mít pořádně nabitý baterky do MP3 a věřím, že to bude v pohodě :). Pokud by někdo chtěl čekat v Praze, tak nejsem proti :).
PS: 2. července máme hned čtvrtfinále MS - takže program je jasnej !
27. prosince 2009
Ubatuba
Neuběhlo ani 7 dní od poslední pláže, Maresias, a už byl směr další pláž! Tentokrát se vyrazilo autama s brazilcema. Jeden den prázdin - dohromady přes tři dny! Celkem se tam vystřídalo okolo 25 lidí - 8 zahraničních studentů a zbytek brazilci. Dobrá společnost.První dojem po příjezdu byla naplněná lednice 300 plechovkami piva, druhý dojem byl luxusní bazén! Atmosféra byla opravdu úžasná !
Hrál se volejbal v bazénu, grilování, popíjení - první den jsem se vůbec nedostal na pláž z bazénu :). Nejlepší na tom všem ale byla cena... Pouze 100R, tedy asi 1000 Kc, za cely vylet, nepocitam dopravu ta byla plus 300. Nicméně druhý den už jsme trávili na pláži, opět parádní vlny. Abych nezapomněl v domě byl také kulečníkový stůl. Špatnému počasí jsme se ale opět nevhnuli, poslední den propršelo, takže jsem opět hráli volejbal v bazéně! Tentokrá mám několik fotek, která přikládám hlavně k pobavení :).
Hrál se volejbal v bazénu, grilování, popíjení - první den jsem se vůbec nedostal na pláž z bazénu :). Nejlepší na tom všem ale byla cena... Pouze 100R, tedy asi 1000 Kc, za cely vylet, nepocitam dopravu ta byla plus 300. Nicméně druhý den už jsme trávili na pláži, opět parádní vlny. Abych nezapomněl v domě byl také kulečníkový stůl. Špatnému počasí jsme se ale opět nevhnuli, poslední den propršelo, takže jsem opět hráli volejbal v bazéně! Tentokrá mám několik fotek, která přikládám hlavně k pobavení :).
Maresias
Maresias je jedna z nejhezčích pláži ve statě Sao Paulo, nicméně pláž Camburi se mi líbila o dost více. Nicméně tento výlet byl velice zajímavý, vyrazily dva plné autobusy studentů ze všech koutů světa. Open bar v autobuse bohužel nevydrželo několik lidí, především dvě Mexičanky byly rády za igelitové pytlíku. Neptejte se mě na cestu, protože po 6 pivech (0,33l), 3 panákách vodky a 2 panákách cachaca jsem usnul jako špalek :). Nicméně souboj autobusů jsme jednoznačně vyhráli, protože alkohol došel téměř po jedné hodině... pivo za 35 minut.
Nevím přesně kolik bylo, ale asi ve dvě ráno jsme dorazili na pláž. Krásnej hostel s bazénem, odkud nás teda po chvilce poslali na pláž, protože jsme byli moc hluční. Takový koupání v moří v noci, opravdu nedoporučuju, je to velice zrádné.
Za zmínku určitě stojí, že sraz byl v 19, zatímco autobus odjel v 22. Někteří Brazilci dorazili až v 21:50. Kultura se prostě nezapře. Mimochodem moje cesta na Universitu stálo taky za to. Vyrazil jen z domu na zastávku, kde v tu chvíli bylo dalších 50 lidí, autobusy které přijížděly byly plné až po dveře a okna, takže lidí přibývalo, když jich bylo kolem stovky a uběhlo 30 minut bez šance nastoupit, rozhodl jsem se zkusit druhou zastávku, asi 10 minut pěšky, tam kupodivu nikdo nebyl, pouze jeden bezdomovec spící na zastávce. Díky zácpě jsem úspěšně zvládl cestu necelých 9 km za hodinu a půl :).
Pláž byla velice pěkná, super vlny, které některým z nás nedovolily pořádně užít atmosféru. První den dopoledne bylo jasno, odpoledne bylo už pod mrakem, ani to nepálilo, alespoň během dne, o to více to pálilo večer a v noci :). Malinka mě to pod mrakem přismažilo (nejen mě, asi 80% lidí). Večer byla párty, open pizza bar a strašně moc pití, já jsem začal dvěma sprchama a litrem vody, aby můj organismus byl vůbec něčeho schopnej. Přeskočím nezajímavé detaily, ale jeden můj kamarád se probudil v bazénu zimou, druhý ani nespal na hostelu, ale jsem si jistej, že si noc užil také :). Druhý den už nestál za nic... Pršelo !!!
Nevím jak je to možné, ale nemám žádný fotky... Nicméně můžete googlovat :)
Nevím přesně kolik bylo, ale asi ve dvě ráno jsme dorazili na pláž. Krásnej hostel s bazénem, odkud nás teda po chvilce poslali na pláž, protože jsme byli moc hluční. Takový koupání v moří v noci, opravdu nedoporučuju, je to velice zrádné.
Za zmínku určitě stojí, že sraz byl v 19, zatímco autobus odjel v 22. Někteří Brazilci dorazili až v 21:50. Kultura se prostě nezapře. Mimochodem moje cesta na Universitu stálo taky za to. Vyrazil jen z domu na zastávku, kde v tu chvíli bylo dalších 50 lidí, autobusy které přijížděly byly plné až po dveře a okna, takže lidí přibývalo, když jich bylo kolem stovky a uběhlo 30 minut bez šance nastoupit, rozhodl jsem se zkusit druhou zastávku, asi 10 minut pěšky, tam kupodivu nikdo nebyl, pouze jeden bezdomovec spící na zastávce. Díky zácpě jsem úspěšně zvládl cestu necelých 9 km za hodinu a půl :).
Pláž byla velice pěkná, super vlny, které některým z nás nedovolily pořádně užít atmosféru. První den dopoledne bylo jasno, odpoledne bylo už pod mrakem, ani to nepálilo, alespoň během dne, o to více to pálilo večer a v noci :). Malinka mě to pod mrakem přismažilo (nejen mě, asi 80% lidí). Večer byla párty, open pizza bar a strašně moc pití, já jsem začal dvěma sprchama a litrem vody, aby můj organismus byl vůbec něčeho schopnej. Přeskočím nezajímavé detaily, ale jeden můj kamarád se probudil v bazénu zimou, druhý ani nespal na hostelu, ale jsem si jistej, že si noc užil také :). Druhý den už nestál za nic... Pršelo !!!
Nevím jak je to možné, ale nemám žádný fotky... Nicméně můžete googlovat :)
Poslední měsíc a půl...
Tak nějak přemýšlím, co jsem vlastně dělal ten poslední měsíc a půl. Na blogu není ani čárka, zato fotek mám plno. Budu se snažit doplnit předešlé prázné období. Nicméně když nemám žádnou zpětnou vazbu, tak si pomalu myslím, že si to tady píšu sám pro sebe.
Co tak můžu říci ve zkratce: udělal jsem všechny zkoušky (zatím tedy nevím výsledky), byl jsem v Salvadoru (úžasný výlet), bylo tady několik zajímavých party, taky tady bylo i vedro na "chcípnutí"... Mimo to jsem navštívil i několik pláží tady ve státě Sao Paulo (Maresias a Ubatuba). Tak se do toho pomalu pusíme.
Co tak můžu říci ve zkratce: udělal jsem všechny zkoušky (zatím tedy nevím výsledky), byl jsem v Salvadoru (úžasný výlet), bylo tady několik zajímavých party, taky tady bylo i vedro na "chcípnutí"... Mimo to jsem navštívil i několik pláží tady ve státě Sao Paulo (Maresias a Ubatuba). Tak se do toho pomalu pusíme.
12. listopadu 2009
"Jak se fandí"
Včera jsem byl hrát fotbal, vcelku normálka nic zvláštního, pět na pět, když prohrajete střídá celý tým. Je to dobrej systém, hlavně si vždycky zahrajou všichni. Normálně se hraje do dvou a když po 10 minutách nikdo nevsítí druhý gól jdou pryč oba týmy.
Ale zpátky k tomu co jsem chtěl říci. Do konce brazilské ligy zbývají 4 kola. Situace je docela vyrovnaná na rozdílu třech bodů se tísní 4 týmy. Sao Paulo, Palmeiras, Flamengo a Atletico de Mineiro. Včera hrálo Palmeiras (tým ze Sao Paula) proti poslednímu týmu. Po 12 minutách se rozlehl po ulicích, na muj vkus, velice intezivní křik. "Vai tomar to cu porco" a "porcada". Jedná se o hanlivá označení Palmeiras, kteří pochopitelně v tu dobu obdrželi gól, situace se opakovala o 4 minuty později znovu. Dobré je připomenout, že to byli fanoušci Sao Paulo, kteří takto oslavovali ze svého obydlí. Mám takový dojem, že kolem fotbalu tady bude ještě dosti veselo.
Ale zpátky k tomu co jsem chtěl říci. Do konce brazilské ligy zbývají 4 kola. Situace je docela vyrovnaná na rozdílu třech bodů se tísní 4 týmy. Sao Paulo, Palmeiras, Flamengo a Atletico de Mineiro. Včera hrálo Palmeiras (tým ze Sao Paula) proti poslednímu týmu. Po 12 minutách se rozlehl po ulicích, na muj vkus, velice intezivní křik. "Vai tomar to cu porco" a "porcada". Jedná se o hanlivá označení Palmeiras, kteří pochopitelně v tu dobu obdrželi gól, situace se opakovala o 4 minuty později znovu. Dobré je připomenout, že to byli fanoušci Sao Paulo, kteří takto oslavovali ze svého obydlí. Mám takový dojem, že kolem fotbalu tady bude ještě dosti veselo.
Doprava II
Jak jsem slíbil, pokud na něco zapomenu, budu aktualizovat!
1. Úplně mi vypadla jedna důležitá věc. Autobusy MHD tady mají různé barvy pro zlepšení orientace, je to velice praktické, když jsem na zastávce, tak alepoň nemusím kontrolovat každý autobus a z dálky hádat, jestli mám mavnout rukou a nebo ne.
2. Málem bych zapomněl na černé pasažéry! Slyšel o dětech co jezdí mezi tramvajema v Praze. Ale o dětech zavěšených za zadek autobuse jsem nikdy neslyšel. Avšak už jsem je viděl dvakrát. Včera se tam vešli hned tři. Na další zastávce autobus zastavil a odehnal děti, kterým se tedy ale vůbec nechtělo.
1. Úplně mi vypadla jedna důležitá věc. Autobusy MHD tady mají různé barvy pro zlepšení orientace, je to velice praktické, když jsem na zastávce, tak alepoň nemusím kontrolovat každý autobus a z dálky hádat, jestli mám mavnout rukou a nebo ne.
2. Málem bych zapomněl na černé pasažéry! Slyšel o dětech co jezdí mezi tramvajema v Praze. Ale o dětech zavěšených za zadek autobuse jsem nikdy neslyšel. Avšak už jsem je viděl dvakrát. Včera se tam vešli hned tři. Na další zastávce autobus zastavil a odehnal děti, kterým se tedy ale vůbec nechtělo.
11. listopadu 2009
Volný čas !
I když se mi blíží teď několik zkoušek a termínů na odevzdání prací, volného času je poměrně dostatek. Konkrétně teď pracuju na porvnání obnovitelných zdrojů energie mezi Brazílií a Českou republikou.
Poslední dny tu bylo opravdu ppřádný vedro, ale vzhledem k tomu, že mám školu maximálně do dvou hodin odpoledne, po škole můžu vyrazit zadarmo na bazén v areálu university. Je to veliká paráda, co vám budu povídat, občas si tam něco přečíst, zaplavat - musim si koupit brýle, pokecat s ostatníma a trochu se naslunit. Už jsem tady poznal, že slunce tady má jinou sílu, než jsem zvyklí. Za hodinu a půl jsem se stihl vybarvit parádně do červena, jako rajčátko :).
Minimálně jednou týdně se teď chodí hrát fotbal, po kterém dost často následuje bazén. I když včera se tomu nedalo říkat fotbal. Začalo pršet, tak se šly hrát vodní rugby do bazénu, opravdu zábava. Akorát jsem si dneska ráno říkal, proč mě bolí ruka a mám poškrávaný záda :). Samosebou nechybělo nějaký to osvěžení u bazénu.
Dneska se jde hrát opět fotbal, ale tentokrát bez bazénu, protože se začíná až 20:30.
Teplo je tady parádní, ale musím říci, že poslední týden se mi moc dobře nespalo, je tady na mě až moc neplo, ale myslím si, že si zvykám, ono mi ostatně ani nic jinýho nezbývá, je tady teprve jaro.
PS: ve složce fotek Cambury můžete najít taky, jak to vypadalo v ulicích když zapršelo.
Poslední dny tu bylo opravdu ppřádný vedro, ale vzhledem k tomu, že mám školu maximálně do dvou hodin odpoledne, po škole můžu vyrazit zadarmo na bazén v areálu university. Je to veliká paráda, co vám budu povídat, občas si tam něco přečíst, zaplavat - musim si koupit brýle, pokecat s ostatníma a trochu se naslunit. Už jsem tady poznal, že slunce tady má jinou sílu, než jsem zvyklí. Za hodinu a půl jsem se stihl vybarvit parádně do červena, jako rajčátko :).
Minimálně jednou týdně se teď chodí hrát fotbal, po kterém dost často následuje bazén. I když včera se tomu nedalo říkat fotbal. Začalo pršet, tak se šly hrát vodní rugby do bazénu, opravdu zábava. Akorát jsem si dneska ráno říkal, proč mě bolí ruka a mám poškrávaný záda :). Samosebou nechybělo nějaký to osvěžení u bazénu.
Dneska se jde hrát opět fotbal, ale tentokrát bez bazénu, protože se začíná až 20:30.
Teplo je tady parádní, ale musím říci, že poslední týden se mi moc dobře nespalo, je tady na mě až moc neplo, ale myslím si, že si zvykám, ono mi ostatně ani nic jinýho nezbývá, je tady teprve jaro.
PS: ve složce fotek Cambury můžete najít taky, jak to vypadalo v ulicích když zapršelo.
Poslední tři týdny !
Po delší době se opět hlásím s novým článkem o mém životě a studiju v Brazílii.
Cambury - jeden z posledních víkendů jsem strávil na pláži Cambury, není to sice nejhezčí pláž v Brazílii, ale pro mě byla zatím nejhozčí, kterou jsem v životě viděl. Hory, stromy, světlý písek, teplý oceán, pěkný holky s tangama a bikinama :). Bezohledu na naše ubytování, který bylo řekněme skromné, vše bylo parádní. Popravdě jsem se, ale chodil jenom vyspat do toho baráku :). Jeden večer jsem udělali grilování a popili pár piv. Můj kamarád Guilherme, který studoval v Pardubicích minulý semestr, přinesl láhev absinta, který skoro zahučel při hře "sedma". Musim se přiznat, ta hra mi moc nešla, ale zase jsem neudělal ostudu v pití :).
Sao Pedro - další víkend jsme vyrazili na universitní hry. Je to veliká paráda tady mít kamaráda Brazilce, který má auto a rád cestuje, většina věcí je hned jednodušší. Universitní hry, kterých se účastnily pouze fakulty "výživy", důležitý je, že tam bylo asi tak 75% holek. Přirovnal bych to k něčemu jako je zdrávka u nás. Nad úrovní her jsem se opravdu pobavil, ještě nikdy jsem snad neviděl tolik telat pohramadě něco hrát. I když našli se i zajímavé chvilky, neustále hrála kapela, a tak některé dívenky uprosřed hry přestaly hrát a začaly kroutit zadkama do rytmu, což zase musím říci, byl úplně jinej level. Snad se mi podaří od němců dostat video a hned ho sem píchnu. Bubnování po celou dobu vytvořilo neskutečnou atmosféru, dost často několik slečen tancujících na tribunách do rytmu. Avšak i tak si dovolím jednu poznámku: Kluci basketbal po polačase (15 minut) 1:1 to jsem málem brečel smíchy a nebyl jsem jedinej, malinko jsem tam pár lidí strhl k sarkastickému smích, i když ironie a sarkasmus nepatří mezi silné strábky Brazílie, což mi tady hodně chybí. Ještě, že tady je Holanďan aspoň se pak můžem smát, že to někdo nepobral. Celý víkend byl open bar v hale, takže pivo teklo proudem, i když všchno jenom lahváče. Oba večery byla open bar párty, bar byl opravdu moc pělný. Mixovaný jahody s vodkou, ananas s vodkou a plno dalších věcí. Jak už jsem řekl, spousta holek tady ví, jak se mán tancovat, nestidí se.
Nikdy bych nevěřil, že pivo může substituovat potravu. Většinou jsem toho více vypil než snědl. Naspáno taky moc nebylo :). Tři noci v autě po 4,5 hodinách bylo nakonec dostačující, když přičtu dobrou hodinku na tribuně po oba dny. Už se těším na několikatisícové hry ekonomických fakult, které snad budou někdy březen, duben.
Poslední víkend - ten byl v poklidné atmosféře skromných párty. Ochutnal jsem poprvé japonskou kuchyni - kolik sníš tolik sníš - cena 420Kč, což je tady ale vcelku běžná cena za večeři nebo jídlo.
PS: fotky už jsou na picase a ta zmínka o absintu znamená, že ti co májí letenku pěkně přibalí lahvičku sebou :)
Cambury - jeden z posledních víkendů jsem strávil na pláži Cambury, není to sice nejhezčí pláž v Brazílii, ale pro mě byla zatím nejhozčí, kterou jsem v životě viděl. Hory, stromy, světlý písek, teplý oceán, pěkný holky s tangama a bikinama :). Bezohledu na naše ubytování, který bylo řekněme skromné, vše bylo parádní. Popravdě jsem se, ale chodil jenom vyspat do toho baráku :). Jeden večer jsem udělali grilování a popili pár piv. Můj kamarád Guilherme, který studoval v Pardubicích minulý semestr, přinesl láhev absinta, který skoro zahučel při hře "sedma". Musim se přiznat, ta hra mi moc nešla, ale zase jsem neudělal ostudu v pití :).
Sao Pedro - další víkend jsme vyrazili na universitní hry. Je to veliká paráda tady mít kamaráda Brazilce, který má auto a rád cestuje, většina věcí je hned jednodušší. Universitní hry, kterých se účastnily pouze fakulty "výživy", důležitý je, že tam bylo asi tak 75% holek. Přirovnal bych to k něčemu jako je zdrávka u nás. Nad úrovní her jsem se opravdu pobavil, ještě nikdy jsem snad neviděl tolik telat pohramadě něco hrát. I když našli se i zajímavé chvilky, neustále hrála kapela, a tak některé dívenky uprosřed hry přestaly hrát a začaly kroutit zadkama do rytmu, což zase musím říci, byl úplně jinej level. Snad se mi podaří od němců dostat video a hned ho sem píchnu. Bubnování po celou dobu vytvořilo neskutečnou atmosféru, dost často několik slečen tancujících na tribunách do rytmu. Avšak i tak si dovolím jednu poznámku: Kluci basketbal po polačase (15 minut) 1:1 to jsem málem brečel smíchy a nebyl jsem jedinej, malinko jsem tam pár lidí strhl k sarkastickému smích, i když ironie a sarkasmus nepatří mezi silné strábky Brazílie, což mi tady hodně chybí. Ještě, že tady je Holanďan aspoň se pak můžem smát, že to někdo nepobral. Celý víkend byl open bar v hale, takže pivo teklo proudem, i když všchno jenom lahváče. Oba večery byla open bar párty, bar byl opravdu moc pělný. Mixovaný jahody s vodkou, ananas s vodkou a plno dalších věcí. Jak už jsem řekl, spousta holek tady ví, jak se mán tancovat, nestidí se.
Nikdy bych nevěřil, že pivo může substituovat potravu. Většinou jsem toho více vypil než snědl. Naspáno taky moc nebylo :). Tři noci v autě po 4,5 hodinách bylo nakonec dostačující, když přičtu dobrou hodinku na tribuně po oba dny. Už se těším na několikatisícové hry ekonomických fakult, které snad budou někdy březen, duben.
Poslední víkend - ten byl v poklidné atmosféře skromných párty. Ochutnal jsem poprvé japonskou kuchyni - kolik sníš tolik sníš - cena 420Kč, což je tady ale vcelku běžná cena za večeři nebo jídlo.
PS: fotky už jsou na picase a ta zmínka o absintu znamená, že ti co májí letenku pěkně přibalí lahvičku sebou :)
19. října 2009
Doprava
O dálkových autobusech už jsem se zmínil, Hany tam by ses vešel dvakrát :). Opravdu kráse tímto cestovat. Dvouřadový jako u nás s tím rozdílem, že jedna řada je pouze jednosedačková, tomu také odpovídá šířka sedadla. Dostal jsem i polštář a deku.
Veřejná doprava je tady velice zajímavá - metro, vlak, autobus, trolejbus, minibus velice pestrá. I když kdo má auto ten jede autem, veřejná dopravamje tady pouze pro chudé, jak mi bylo řečeno, prý se tam i těžko potká pěkná holka :). Nicméně cesta do školy mi zabere v průměru 25 minut, avšak už jsem taky strávil v autobuse 1:10. Vše záleží na zácpě. Nastupuje se na mávnutí předními dveřmi, ridič vám většinou zastaví i mimo zastávkuk, dokonce vás i mimo ní pustí na požádání, třeba v zácpě. Po nastoupení musíte projít turniketem, kde buď zaplatíte 2,30 real nebo s na bitou kartou. Vystupuje se i nastupuje na obozu stranách, záleží na zastávce. Zaměstnanec, který vybírá peníze, většinu času spí :). Když je plný autobus, musíte se prodrat přes všechny na druhý konec abyste mohli vystoupit. Občas se to taky nepovede :). V metru je sice napsáno prvně se vystupuje, ale většinou první jde důraznější strana. Jedné věci nerozumím, občas jsou prázdné všechny sedadla u okna, ale v uličce sedí vždy jeden člověk, popravdě, tohle už jsem viděl v Portugalsku.
To nejlepší nakonec - automobilová doprava. Zácpa je tady na denním pořádku, každý jezdí autem. Ríkám tomu tady - lepší 20 minut v autě, než 10 minut pěšky, i u obchodu se vždy parkuje co nejblíže, každý metr je znát. "Big Governmet" velice výstižný výraz tady zavedl něco jako omezení v dopravě - v pondělí nesmí vyjet auta mající končící číslici 1 a 2, v úterý 3 a 4 atd. Týká se to tedy jenom dopravní špičky dopoledne a odpoledne. Pokud si myslíte, že o půlnoci zde není provoz, tak bohužel, je a pořád dost veliký. Semafory jedou bez přestání. To že se zde zásadně nebliká, na to už jsem si zvykl, ale že se dá přejíždět bez blikání tři pruhy a zatočit tomu se tady divím stále, avšak ještě jsem tu neviděl bouračku, možná proto, že v systému semafory, semafory semafory se moc na plyn šlapat nedá. Pro chodce je tohle ideální, nikdo nebliká, přednost chodců tady nefunguje ani na papíře, ona klidně by mohla, ale přechodů by se tady napočítalo "jako prstů na ruce", takže by to bylo platné jak hadovi nohy. Ne, ani semafory pro chodce tady nejsou běžnou věcí. Většinou se čeká na prodlevu mezi změnou a pak se přidá do kroku. Nedoporučoval bych tuto taktiku v noci, to se zde jezdí na červenou a dává se signál troubením a občas i dálkovými světli. Má to dva důvody, v noci není takový provoz. Semafory, jejichž úkol je řídit dopravu, nejsou potřeba, protože není doprava, jak prosté vysvětlení. Druhý je už pochopitelnější, v noci se nezasavuje z možného nebezpečí, že by vám někdo mohl přijít s pistolí k autu. I když popravdě, slyšel jsem toho tady už dost, ale člověk se nesmí bát, nejhorší smrt je z vystrašení. Zatím se mi tady za 3 měsíce nic nestalo a nejvíce jsem byl vystrašenej z takových příběhů, ale stát se to určitě může.
V zácpě se člověk nenudí, na každé frekventovanější křižovatce na něj čeká nějaký ten artista, cirkusák předvádějící žonglování, jízdu na jednokolce apod. Občas je velice obdivuji, ale peníze nedávám. Pokud je zrovna potřeba kytka pro manželku či milenku, není problém koupit, ale i spousta dalších věcí.
Většina silnic je zjednosměrkovaná, což dopravu trochu usnadňuje, ale nadruhou stranu, pokud minete odbočku nezbývá než objet celý blog znovu. Už jsem zde viděl i 6 proudů na hlavní tepně ve městě, moc si tam ale nezajezdíte, trojka je maximum. Občas se i na silnici najde díra, že by do ní zapadla "půlka" mého prvního a zatím posledního auta :D.
Semafory mají malinko odlišnou pozici než jsme zvyklí z Evropy. Jsou umístěny až za křižovatkou nikoliv před. Okamžitě mě napadlo, že až i padne černená tak skončím v křižovatce, je to ale o zvyku a pro řidiče je to i přehlednější.
Dálnice tu zpoplatněné paušálně nejsou, ale platíte za každý zpoplatněný úsek přímo na místě nebo pomocí něčeho podobného jako je náš slavný Kapsch systém :). Nicméně síť dálnic ve státě Sao Paulo je velice dobrá, Česko by mohlo závidět. Co se týče vozového parku, tak Fordy tady nehledejte, vše je pod značkou Chevrolet. Tipuju, že 90% všech vozů má buď černou nebo stříbrnou barvu.
Vzhledem k všudepřítomné zacpě je zde velice populární jízda na motorce. Pizza rozvoz autem? Ani náhodou, vše se doručují "Motoboys". Od fast foodů přes rychlou poštu, dokumenty, jízdenky na autobus, vše co si dokážete představit vám přivezou až domů. Nejsem fanda motorek, neláká mě to ani v Čechách, ale tady bych motorismus nazval spíše sebevraždou. Taky jen v Sao Paulo každý den zemřou tři z nich. Projíždět mezi pruhy stojících aut dávajíce signál klaksonem mi nepřijde moc bezpečné. Motorkáří kličkují z jednoho pruhu do druhého a dost často zůstavájí v pozici "Blind spot" tedy v zrcátku nejsou vidět, jsou až slyšet při nárazu.
Brazílie je velice nezávislá země co se týče ropy. Auta tu jezdí na alkohol z cukrové třtiny. Všechny nové auta jsem přizpůsobená jízdě jak na benzín tak na alkohol. Vzheldem k rozloze a tradičnímu pěstování této plodiny není problém zásobovat celý trh. Podobné úvahy, které občas zazní v podmínkách ČR nebo EU jsou slušně řečeno utopické.
Nevím jestli jsem na něco nezapomněl, ale každopádně kdyžtak doplním! Přeju pěkné čtení a těšim se na komentáře.
Veřejná doprava je tady velice zajímavá - metro, vlak, autobus, trolejbus, minibus velice pestrá. I když kdo má auto ten jede autem, veřejná dopravamje tady pouze pro chudé, jak mi bylo řečeno, prý se tam i těžko potká pěkná holka :). Nicméně cesta do školy mi zabere v průměru 25 minut, avšak už jsem taky strávil v autobuse 1:10. Vše záleží na zácpě. Nastupuje se na mávnutí předními dveřmi, ridič vám většinou zastaví i mimo zastávkuk, dokonce vás i mimo ní pustí na požádání, třeba v zácpě. Po nastoupení musíte projít turniketem, kde buď zaplatíte 2,30 real nebo s na bitou kartou. Vystupuje se i nastupuje na obozu stranách, záleží na zastávce. Zaměstnanec, který vybírá peníze, většinu času spí :). Když je plný autobus, musíte se prodrat přes všechny na druhý konec abyste mohli vystoupit. Občas se to taky nepovede :). V metru je sice napsáno prvně se vystupuje, ale většinou první jde důraznější strana. Jedné věci nerozumím, občas jsou prázdné všechny sedadla u okna, ale v uličce sedí vždy jeden člověk, popravdě, tohle už jsem viděl v Portugalsku.
To nejlepší nakonec - automobilová doprava. Zácpa je tady na denním pořádku, každý jezdí autem. Ríkám tomu tady - lepší 20 minut v autě, než 10 minut pěšky, i u obchodu se vždy parkuje co nejblíže, každý metr je znát. "Big Governmet" velice výstižný výraz tady zavedl něco jako omezení v dopravě - v pondělí nesmí vyjet auta mající končící číslici 1 a 2, v úterý 3 a 4 atd. Týká se to tedy jenom dopravní špičky dopoledne a odpoledne. Pokud si myslíte, že o půlnoci zde není provoz, tak bohužel, je a pořád dost veliký. Semafory jedou bez přestání. To že se zde zásadně nebliká, na to už jsem si zvykl, ale že se dá přejíždět bez blikání tři pruhy a zatočit tomu se tady divím stále, avšak ještě jsem tu neviděl bouračku, možná proto, že v systému semafory, semafory semafory se moc na plyn šlapat nedá. Pro chodce je tohle ideální, nikdo nebliká, přednost chodců tady nefunguje ani na papíře, ona klidně by mohla, ale přechodů by se tady napočítalo "jako prstů na ruce", takže by to bylo platné jak hadovi nohy. Ne, ani semafory pro chodce tady nejsou běžnou věcí. Většinou se čeká na prodlevu mezi změnou a pak se přidá do kroku. Nedoporučoval bych tuto taktiku v noci, to se zde jezdí na červenou a dává se signál troubením a občas i dálkovými světli. Má to dva důvody, v noci není takový provoz. Semafory, jejichž úkol je řídit dopravu, nejsou potřeba, protože není doprava, jak prosté vysvětlení. Druhý je už pochopitelnější, v noci se nezasavuje z možného nebezpečí, že by vám někdo mohl přijít s pistolí k autu. I když popravdě, slyšel jsem toho tady už dost, ale člověk se nesmí bát, nejhorší smrt je z vystrašení. Zatím se mi tady za 3 měsíce nic nestalo a nejvíce jsem byl vystrašenej z takových příběhů, ale stát se to určitě může.
V zácpě se člověk nenudí, na každé frekventovanější křižovatce na něj čeká nějaký ten artista, cirkusák předvádějící žonglování, jízdu na jednokolce apod. Občas je velice obdivuji, ale peníze nedávám. Pokud je zrovna potřeba kytka pro manželku či milenku, není problém koupit, ale i spousta dalších věcí.
Většina silnic je zjednosměrkovaná, což dopravu trochu usnadňuje, ale nadruhou stranu, pokud minete odbočku nezbývá než objet celý blog znovu. Už jsem zde viděl i 6 proudů na hlavní tepně ve městě, moc si tam ale nezajezdíte, trojka je maximum. Občas se i na silnici najde díra, že by do ní zapadla "půlka" mého prvního a zatím posledního auta :D.
Semafory mají malinko odlišnou pozici než jsme zvyklí z Evropy. Jsou umístěny až za křižovatkou nikoliv před. Okamžitě mě napadlo, že až i padne černená tak skončím v křižovatce, je to ale o zvyku a pro řidiče je to i přehlednější.
Dálnice tu zpoplatněné paušálně nejsou, ale platíte za každý zpoplatněný úsek přímo na místě nebo pomocí něčeho podobného jako je náš slavný Kapsch systém :). Nicméně síť dálnic ve státě Sao Paulo je velice dobrá, Česko by mohlo závidět. Co se týče vozového parku, tak Fordy tady nehledejte, vše je pod značkou Chevrolet. Tipuju, že 90% všech vozů má buď černou nebo stříbrnou barvu.
Vzhledem k všudepřítomné zacpě je zde velice populární jízda na motorce. Pizza rozvoz autem? Ani náhodou, vše se doručují "Motoboys". Od fast foodů přes rychlou poštu, dokumenty, jízdenky na autobus, vše co si dokážete představit vám přivezou až domů. Nejsem fanda motorek, neláká mě to ani v Čechách, ale tady bych motorismus nazval spíše sebevraždou. Taky jen v Sao Paulo každý den zemřou tři z nich. Projíždět mezi pruhy stojících aut dávajíce signál klaksonem mi nepřijde moc bezpečné. Motorkáří kličkují z jednoho pruhu do druhého a dost často zůstavájí v pozici "Blind spot" tedy v zrcátku nejsou vidět, jsou až slyšet při nárazu.
Brazílie je velice nezávislá země co se týče ropy. Auta tu jezdí na alkohol z cukrové třtiny. Všechny nové auta jsem přizpůsobená jízdě jak na benzín tak na alkohol. Vzheldem k rozloze a tradičnímu pěstování této plodiny není problém zásobovat celý trh. Podobné úvahy, které občas zazní v podmínkách ČR nebo EU jsou slušně řečeno utopické.
Nevím jestli jsem na něco nezapomněl, ale každopádně kdyžtak doplním! Přeju pěkné čtení a těšim se na komentáře.
Nova Andradina
Minulý týden jsem si malinko udělal prázdniny - středy mám volné, ale nešel jsem do školy ve čtvrtek ani v pátek a vyrazil jsem směr Nova Andradina. Malé městečko, asi 90 000 obyvatel, ve státě Mato Grosso do Sul, asi 850 km ze Sao Paula.
Cestu tam jsem strávili asi 10 hodin v autě, ale stálo to za to. Narozdíl od Sao Paula, kde bylo zataženo a pršelo, nám svítilo sluníčko, až mi jednou bylo až moc horko :-). U mamky na farmě bylo parádně . klídeček, pohodička, něco dobrýho českýho k jídlu - houbová omáčka s knedlíkem, české buchty, i když řeknu vám, takový knedlíky při 30 stupních nejsou úplně ideální. Pěkně jsem si tam odpočinul a i když jsem si vzal sebou práci, ani jsem se toho nedokl. Nejvíce času jsem trávil na terase ve stínu s vychlazeným pivečkem v ruce, není to sice české pivo, ale už jsem si tak trochu zvykl. Dá se říci, že jsem se tam válel celý prodloužený víkend :), když nepočítám jízdu buginou a několik procházek na farmě.
Cestu zpět jsem už jel autobusem, i když připadal jsem si více jako v posteli, čemuž také odpovídá délka mého spánku. Dobrých 8 hodin jsem prospal, dokonce jsem se nevzbudil na jedné půlhodinové zastávce. Opravdu si člověk přímo lehne!
Fotky už jsou na picase přístupný nějaký ten den!
Cestu tam jsem strávili asi 10 hodin v autě, ale stálo to za to. Narozdíl od Sao Paula, kde bylo zataženo a pršelo, nám svítilo sluníčko, až mi jednou bylo až moc horko :-). U mamky na farmě bylo parádně . klídeček, pohodička, něco dobrýho českýho k jídlu - houbová omáčka s knedlíkem, české buchty, i když řeknu vám, takový knedlíky při 30 stupních nejsou úplně ideální. Pěkně jsem si tam odpočinul a i když jsem si vzal sebou práci, ani jsem se toho nedokl. Nejvíce času jsem trávil na terase ve stínu s vychlazeným pivečkem v ruce, není to sice české pivo, ale už jsem si tak trochu zvykl. Dá se říci, že jsem se tam válel celý prodloužený víkend :), když nepočítám jízdu buginou a několik procházek na farmě.
Cestu zpět jsem už jel autobusem, i když připadal jsem si více jako v posteli, čemuž také odpovídá délka mého spánku. Dobrých 8 hodin jsem prospal, dokonce jsem se nevzbudil na jedné půlhodinové zastávce. Opravdu si člověk přímo lehne!
Fotky už jsou na picase přístupný nějaký ten den!
13. října 2009
Brzy bude
Nova Andradina
Doprava v Sao Paulu !
Návrat do starých kolejí - úterní párty (tentokrát mimo dydy)
Doprava v Sao Paulu !
Návrat do starých kolejí - úterní párty (tentokrát mimo dydy)
1. října 2009
Ribeirao Preto
Tento víkend považuju za vůbec nejlepší z mého dosavadního pobytu v Brazílii. Nevyrovná se mu ani víkend na pláži v Peruíbe ani Paraty. Předpokládám, že to bylo také tím, že jelo pouze 5 kluků, jak se říká,"bez bab doktore." Navíc bylo více srandu, pořád parta pohromadě, hodně lidí je fajn, ale precejenom, tohle má něco do sebe.
Nic ovšem nebylo zadarmo, musel jsem vynechat dvě hodiny ve škole, i když zmeškanou hodinu portugalštiny jsem nahradil několikrát. Každý večer (noc) jsem piloval portugalštinu co to šlo.
Začlo se jak jinak než zpožděním :), ale tentokrát jenom 30 minut, takže pohodička. Sraz byl 12:00 před fakultou. Prvně se vyrazilo na oběd do menzy = Bandejao, jehož cena pro studenty je 19 Kč, přičemž si můžete dostanete maso a nějakou přílohu a poté si můžete dát salát, rýži a fazole, co se vám vejde na talíř - dávám si pořádně :). Po řádném zaplnění žaludků jsem vyrazili na cestu. My - Já, brazilec Guilherme, který studoval poslední semestr v Pardubicích, Felix - skvělej němec, Bertrand - frantík s klasickým přízvukem a Philippe - holanďan s úžasnou angličtinou a taky talentem - kdykoliv se něco děje vtipnýho, párty, cokoliv on je vždy jeden z aktérů. Nutno podotknout, že nás bavil celou cestu od začátku dokonce.
V Sao Paulo jsem strávili hodinu a půl kvůli zácpě a také dvěma špatným odpočením Guilherme, aspoň jsem se naučil další zajímavá portugalská slova. Asi po 2 hodinách cesty najednou začlo svítit slunce, Sao Paulo ovšem zůstalo, jak již poslední dobou neustále v mracích či smogu, pravděpodobně mix obojího. Hned nám mto zvedlo náladu, zastavili jsem na první benzínce s chutí na pivo, avšak zákon zde zakazuje prodávat u silnic alkohol, což bylo nemilé překvapení.
Asi v 5 hodin jsme dorazili do Sao Carlos - prvni zastavka, byla tam velka party. Prvni vec byla koipit pivo! Coz se povedlo okamzite :)! Cela party spocivala v tom, ze dav lidi nasledoval kamion s reproduktory, cestou se bavil, potkaval nove lidi, popijel atd... Cely pruvod byl zakoncen velkou party! Tu jsme ale vynechali a prepravili se na druhy konec mesta na jinou party, kde nekteri z nas uz vytuhli v aute, jini pokracovali dale. Nicmene rano jsem se vsichni probudili v aute, Philippe mel okamzite starost o Gu, tak jsem mu opet rekl, ze spi v kufru, protože v noci si to nepamatoval. Nebyla to uplne nejlepsi noc, ale jsme mlady ne :) - Road trip jede:). Posnidali jsme za 60Kč švédské stoly - přírodní pomerančový džus apod. a vyrazilo se směr Ribeirao Preto, kde bydlí kamarádka, co také studovala poslední smestr v Pardubicích. Odpoledne jsem stravili odpocivanim v jejim apartmanu, kde nas hned ve vchodu oslovili "Gringos" to je taková naše přezdívka - je to na nás trochu poznat. Po prubuzeni jsem vyrazili dom mistniho marketu, dali jsme si kazdy pul litru prirodniho dzusu za 20Kč a něco malého k jídlu, nakoupili dostatek piva na večer a vratili se pivo radne vychaldit. Vecer bly velice zajimavy - pri popijeni piva jsem postupne dosli az na tema Evropska unie a vse co je s tim spojene, ze jsme radsi nezustali jenom u piva:). Následoval prvni bar, kde jsem si dali i veceri, cenami jsem byl unesenej, asi tak o polovinu levnejsi nez v Sao Paulo - vsechno! Nasledovala uz jenom jedna velka party, kam jsme dorazili uz v prijemne nalade :). Vstupne bylo 100, avšak když uviděli blondateho Holandade razem bylo 300, nakonec jsem to usmlouvali na 250, za open bar to nakonec nebylo spatne:), vodka sice nebyla nejlepsi, ale my jsme nebyli v dobu strizlivi. Do 6 hodin do rána bylo o zábavu postarano.
Rano mi bylo hned jasny, ze jsem se vecer dobre bavil. Bavit jsem se opet zacal az po dvou odpolednich pivech. Posledni vecer byl velice klidny, prijemne posezeni, grilovani a prijemna spolecnost. Philippe mel spolecnost velice pekne brazilky, velice si ho oblibila, cely vecer ji poslouchal, aniz by vedel co povidala :), jenom kyval :).
V nedeli rano jsme vyrazili smer Sao Paulo, cimz to ovsem nekoncilo. Ja, Gu a Philippe jsme si prvne zaplavali v bazene, ktery ma Gu u apartmanu, povecereli s jeho rodinou, skoukli fotbal a pote vyrazili do baru s jeho sestrou a bratrem probrat cely vecer :).
P.S. - fotky k dispozici po menší cenzuře :)
Nic ovšem nebylo zadarmo, musel jsem vynechat dvě hodiny ve škole, i když zmeškanou hodinu portugalštiny jsem nahradil několikrát. Každý večer (noc) jsem piloval portugalštinu co to šlo.
Začlo se jak jinak než zpožděním :), ale tentokrát jenom 30 minut, takže pohodička. Sraz byl 12:00 před fakultou. Prvně se vyrazilo na oběd do menzy = Bandejao, jehož cena pro studenty je 19 Kč, přičemž si můžete dostanete maso a nějakou přílohu a poté si můžete dát salát, rýži a fazole, co se vám vejde na talíř - dávám si pořádně :). Po řádném zaplnění žaludků jsem vyrazili na cestu. My - Já, brazilec Guilherme, který studoval poslední semestr v Pardubicích, Felix - skvělej němec, Bertrand - frantík s klasickým přízvukem a Philippe - holanďan s úžasnou angličtinou a taky talentem - kdykoliv se něco děje vtipnýho, párty, cokoliv on je vždy jeden z aktérů. Nutno podotknout, že nás bavil celou cestu od začátku dokonce.
V Sao Paulo jsem strávili hodinu a půl kvůli zácpě a také dvěma špatným odpočením Guilherme, aspoň jsem se naučil další zajímavá portugalská slova. Asi po 2 hodinách cesty najednou začlo svítit slunce, Sao Paulo ovšem zůstalo, jak již poslední dobou neustále v mracích či smogu, pravděpodobně mix obojího. Hned nám mto zvedlo náladu, zastavili jsem na první benzínce s chutí na pivo, avšak zákon zde zakazuje prodávat u silnic alkohol, což bylo nemilé překvapení.
Asi v 5 hodin jsme dorazili do Sao Carlos - prvni zastavka, byla tam velka party. Prvni vec byla koipit pivo! Coz se povedlo okamzite :)! Cela party spocivala v tom, ze dav lidi nasledoval kamion s reproduktory, cestou se bavil, potkaval nove lidi, popijel atd... Cely pruvod byl zakoncen velkou party! Tu jsme ale vynechali a prepravili se na druhy konec mesta na jinou party, kde nekteri z nas uz vytuhli v aute, jini pokracovali dale. Nicmene rano jsem se vsichni probudili v aute, Philippe mel okamzite starost o Gu, tak jsem mu opet rekl, ze spi v kufru, protože v noci si to nepamatoval. Nebyla to uplne nejlepsi noc, ale jsme mlady ne :) - Road trip jede:). Posnidali jsme za 60Kč švédské stoly - přírodní pomerančový džus apod. a vyrazilo se směr Ribeirao Preto, kde bydlí kamarádka, co také studovala poslední smestr v Pardubicích. Odpoledne jsem stravili odpocivanim v jejim apartmanu, kde nas hned ve vchodu oslovili "Gringos" to je taková naše přezdívka - je to na nás trochu poznat. Po prubuzeni jsem vyrazili dom mistniho marketu, dali jsme si kazdy pul litru prirodniho dzusu za 20Kč a něco malého k jídlu, nakoupili dostatek piva na večer a vratili se pivo radne vychaldit. Vecer bly velice zajimavy - pri popijeni piva jsem postupne dosli az na tema Evropska unie a vse co je s tim spojene, ze jsme radsi nezustali jenom u piva:). Následoval prvni bar, kde jsem si dali i veceri, cenami jsem byl unesenej, asi tak o polovinu levnejsi nez v Sao Paulo - vsechno! Nasledovala uz jenom jedna velka party, kam jsme dorazili uz v prijemne nalade :). Vstupne bylo 100, avšak když uviděli blondateho Holandade razem bylo 300, nakonec jsem to usmlouvali na 250, za open bar to nakonec nebylo spatne:), vodka sice nebyla nejlepsi, ale my jsme nebyli v dobu strizlivi. Do 6 hodin do rána bylo o zábavu postarano.
Rano mi bylo hned jasny, ze jsem se vecer dobre bavil. Bavit jsem se opet zacal az po dvou odpolednich pivech. Posledni vecer byl velice klidny, prijemne posezeni, grilovani a prijemna spolecnost. Philippe mel spolecnost velice pekne brazilky, velice si ho oblibila, cely vecer ji poslouchal, aniz by vedel co povidala :), jenom kyval :).
V nedeli rano jsme vyrazili smer Sao Paulo, cimz to ovsem nekoncilo. Ja, Gu a Philippe jsme si prvne zaplavali v bazene, ktery ma Gu u apartmanu, povecereli s jeho rodinou, skoukli fotbal a pote vyrazili do baru s jeho sestrou a bratrem probrat cely vecer :).
P.S. - fotky k dispozici po menší cenzuře :)
Jak ten čas jenom letí
Ani se to nezdá, ale už tu mám za sebou 2 měsíce. Některým z vás teprve začala tento týden škola, kdežto já už jsem v 6. týdnu :).
Dvou měsíční pobyt se řádně oslavil ve městě Riberao Preto :)
Dvou měsíční pobyt se řádně oslavil ve městě Riberao Preto :)
22. září 2009
Zajímavosti - články
Pokud by si někdo z vás, mých vzorných čtenářů, chtěl přečíst něco zajímavého, co tady čtu já, jako povinnou četbu na předmět ekonomie enrgií - velice doporučuji, je to zajímavé. Stačí použít google nebo na požádání pošlu e-mailem.
Four visions of the century ahead: Robert Costanza
Energy and the Evolution of Culture: Leslie A. White
The Tragedy of the Commons: Garrett Hardin, 1968
Těšim se na případné komentáře :)
Four visions of the century ahead: Robert Costanza
Energy and the Evolution of Culture: Leslie A. White
The Tragedy of the Commons: Garrett Hardin, 1968
Těšim se na případné komentáře :)
20. září 2009
Picasa - Fotky
Pomalu se snažím trochu rozpohybovat i web s fotkama, ale jelikož jsem zatím v poznávací fázi, jen na picasa webu zatí jen zlomek fotek. Nicméně i ty už můžete kontrolovat, nejsem si jist, zda tam jdou přikládat komentáře, ale můžete to zkusit, já se na to podívám určitě ještě :). Fotek už mám několik a začínám fotit více, tak se máte na co těšit.
Odkaz na album najdete v pravé části pod názvem Fotky Picasa.
Musím se přiznat, že jsem spokojený, jak se dá propojit spousta věcí pomocí googlu !!! Od google desktop, přes e-mail, blog, dokumenty i alba s fotkama. Vřele dopouručuji především uživatelům seznamu přejít na google.
Odkaz na album najdete v pravé části pod názvem Fotky Picasa.
Musím se přiznat, že jsem spokojený, jak se dá propojit spousta věcí pomocí googlu !!! Od google desktop, přes e-mail, blog, dokumenty i alba s fotkama. Vřele dopouručuji především uživatelům seznamu přejít na google.
Portugalština
Už dělám pokroky i v portugalštině :). První hodiny jsem strávil bojem jak s portuigalštinou tak sám se sebou především snahou neusnout :). Je docela těžké poslouchat něco čemu vůbec nerozumíte. Nicméně trávím dost času se svým "bratrance" Vitorem a jeho kamarády, kteří dělají tak minimálně dvakrát do týdne grilování - "churrasco", tak už mám něco málo naposloucháno a už i občas rozumím, nechtějte po mě ale detaily, jsem spopkojenej když vím, o čem se mluví. Učí mě slang, tedy to jak mluví sami. Ve škole už neusínám, rozumím už spoustu věcí, tedy v jednom ze dvou předmětů vyučovaných v portugalštině. Economia da Energia - profesorka mluví pomalu, je jí pěkně rozumět a s pomocí prezentace pro mě už není takový problém se ve většině věcí orientovat. Historie ekonomického myšlení je malinko jiná kapitola, profesor z Porugalska má evropský přízvuk a tedy je mu špatně rozumět. Navíc kdyby ho slyšela naše paní profesorka Ježková, tak by mu určitě řekla: "Nepolykej ty konce slov, není ti rozumět." Navíc nepoužívá ani powerpoint. Avšak i tady už rozumím občas něco, ale není to žádná sláva. Největší sranda je psát úkoly o něčem čemu nerozumím, když se to vykládá.
Portugalština je zajímavý jazyk, slovesa mají určitý význam, ale lidé je používají v úplně jiném významu. Psaná portugalštině je jiná než mluvená, která je plná slangových výrazů. Vzhledem k velikosti Brazílie je tady mnoho dialektů v každé oblasti nebo státu chcete-li.
Portugalština je zajímavý jazyk, slovesa mají určitý význam, ale lidé je používají v úplně jiném významu. Psaná portugalštině je jiná než mluvená, která je plná slangových výrazů. Vzhledem k velikosti Brazílie je tady mnoho dialektů v každé oblasti nebo státu chcete-li.
Paraty
Před 14 dny jsem byl na výletě v Paraty, nádherné malé městečko na pobřeží Atlantiku, plné historických budov z doby portugalské kolonizace.Sraz byl v pátek v 21 hodin, nicméně vyrazilo se až 22:30 a z plánovaných 5 hodin cesty bylo nakonec 7, dorazili jsem v 5:30 sobotního rána. Našli jsem si Hostely a hned se vyrazilo do moře na první koupačku, spát jsem nešel, protože spát jednu nebo dvě hodiny je opravdu zbytečné, člověk se pak cítí rozlámaný a rozespalý celý den, tábor vás naučí :).
V 11 hodin se šlo na první výlet, Jeep tour. Jízda jeepem v menší pralese, koupání ve vodopádech, houpání se jako tarzan na laně s pádem do vody a nakonec jízda na přírodním kamenném tobogánu. Někteří z nás večer opět vyrazili na párty, já jsem radši zůstal a odpočíval.
Druhý den byl v plánu výlet na lodi, i když zamračené počasí nebylo našim vysněným,
nakonec jsem byli rádi i za něj. Návštěva několika ostrovů s písečnou pláží spojená s koupáním a popíjením piva nebo caipirinhi byla opravdu příjemná. Večer byla další párty, tentokrát open beer bar, taky jsem podle toho dopadli :). Párty na pláži jsou opravdu úžasné, člověk sebou může plácnout úplně kamkoliv :). Druhý den ráno bylo takový vedro, že jsem nemohl vydržet déle než hodinu na slunci. I s krémem faktoru 30 jsem si připadal, jako by mě slunce zaživa smažilo.
Nejhorší nás teprve čekalo, nejen že organizace tady v Brazílii nepatří k nejlepším věcem, místo odjezdu v 14 jsme odjeli v 15:30. Což ale nakonec nebyl největší problém, protože na 300km jsem strávili 10,5 hodiny, ano menší zácpa, první přestávka byla po 7 hodinách. Tuto cestu jsem poté dospával a léčil celý následný měsíc, protože od klimatizace mě natekly madle v krku. Týden jsem si doma poležel, podíval se na spoustu filmů a dílu how I met.
V 11 hodin se šlo na první výlet, Jeep tour. Jízda jeepem v menší pralese, koupání ve vodopádech, houpání se jako tarzan na laně s pádem do vody a nakonec jízda na přírodním kamenném tobogánu. Někteří z nás večer opět vyrazili na párty, já jsem radši zůstal a odpočíval.
Druhý den byl v plánu výlet na lodi, i když zamračené počasí nebylo našim vysněným,
nakonec jsem byli rádi i za něj. Návštěva několika ostrovů s písečnou pláží spojená s koupáním a popíjením piva nebo caipirinhi byla opravdu příjemná. Večer byla další párty, tentokrát open beer bar, taky jsem podle toho dopadli :). Párty na pláži jsou opravdu úžasné, člověk sebou může plácnout úplně kamkoliv :). Druhý den ráno bylo takový vedro, že jsem nemohl vydržet déle než hodinu na slunci. I s krémem faktoru 30 jsem si připadal, jako by mě slunce zaživa smažilo.Nejhorší nás teprve čekalo, nejen že organizace tady v Brazílii nepatří k nejlepším věcem, místo odjezdu v 14 jsme odjeli v 15:30. Což ale nakonec nebyl největší problém, protože na 300km jsem strávili 10,5 hodiny, ano menší zácpa, první přestávka byla po 7 hodinách. Tuto cestu jsem poté dospával a léčil celý následný měsíc, protože od klimatizace mě natekly madle v krku. Týden jsem si doma poležel, podíval se na spoustu filmů a dílu how I met.
10. září 2009
Moje studium - předměty
Předpokládám, že je načase informovat všechny pozorné čtenáře také o tom, co tady vlastně studuji :). Mám zapsané 4 předměty, přičemž pouze 3 jsou ohodnoceny kredity.
Ekonomie energií - velice zajímavý předmět. První dvě hodiny jsem toho moc nerozuměl, ale nyní rozumím většinu věcí - cítím veliký pokrok. Musím uznat, že mám spoustu věcí na čtení, ale jedná se většinou o velice zajímavé články a co je hodně důležité v angličtině, i když už byl i jeden v portugalštině, abych řekl pravdu, moc jsem z toho nepochytil. Je velice zajímavé porovnávat odlišné názory studentů z Evropy a Brazílie.
Historie ekonomického myšlení - určitě to bude zajímavý předmět, ale můj boj v tomto předmětu zatím spočívá ve snaze neusnout nebo rozluštit krasopis pana profesora, který je z Portugalska, takže mu rozumím tak asi velký... Momentálně mám před sebou 50 stránek Smitha - Bohatství národů. Mám týden na napsání 5 stránek o tomto tématu.
Mezinárodní management a podnikání v Brazílii - jediný předmět v angličtině - velice zajímavý opět. Je to taková relaxace v porovnání s předchozím. Splnění tohoto předmětu spočívá v napsaní 10 stránek na vybrané téma porovnávající Brazílii a Českou republiku. O tématu jsem se ještě nerozhodl, ale přemýšlím o biopalivech popřípadě obnovitelných zdrojích energie.
Portugalština - jediný neakreditovaný předmět. Italové, Frantíci ani Španělé nemají nejmenší problém v porozumění. Tyto jazyky jsou opravdu hodně podobné, mezi nimi si občas připadám ztraceně, ale tak zase občas vím více o gramatice :)
Celkově mám 14 hodin týdně, středa je volná. Co se ale asi budete divit, úterý a pátek škola začíná 7:30 !!! Taky jsem se tomu divil. Ještě, že bydlím kousek a stačí mi vstávat v 6:10 :), ale i tak.
Ekonomie energií - velice zajímavý předmět. První dvě hodiny jsem toho moc nerozuměl, ale nyní rozumím většinu věcí - cítím veliký pokrok. Musím uznat, že mám spoustu věcí na čtení, ale jedná se většinou o velice zajímavé články a co je hodně důležité v angličtině, i když už byl i jeden v portugalštině, abych řekl pravdu, moc jsem z toho nepochytil. Je velice zajímavé porovnávat odlišné názory studentů z Evropy a Brazílie.
Historie ekonomického myšlení - určitě to bude zajímavý předmět, ale můj boj v tomto předmětu zatím spočívá ve snaze neusnout nebo rozluštit krasopis pana profesora, který je z Portugalska, takže mu rozumím tak asi velký... Momentálně mám před sebou 50 stránek Smitha - Bohatství národů. Mám týden na napsání 5 stránek o tomto tématu.
Mezinárodní management a podnikání v Brazílii - jediný předmět v angličtině - velice zajímavý opět. Je to taková relaxace v porovnání s předchozím. Splnění tohoto předmětu spočívá v napsaní 10 stránek na vybrané téma porovnávající Brazílii a Českou republiku. O tématu jsem se ještě nerozhodl, ale přemýšlím o biopalivech popřípadě obnovitelných zdrojích energie.
Portugalština - jediný neakreditovaný předmět. Italové, Frantíci ani Španělé nemají nejmenší problém v porozumění. Tyto jazyky jsou opravdu hodně podobné, mezi nimi si občas připadám ztraceně, ale tak zase občas vím více o gramatice :)
Celkově mám 14 hodin týdně, středa je volná. Co se ale asi budete divit, úterý a pátek škola začíná 7:30 !!! Taky jsem se tomu divil. Ještě, že bydlím kousek a stačí mi vstávat v 6:10 :), ale i tak.
1. září 2009
Sao Paulo (2)
Sao Paulo je veliké město: 10,8 milionů obyvatel, 260 kin, 152 divadel, 90 museí, více než 12 000 restaurací, 42 000 hotelových pokojů a druhou největší "flotilu" helikoptér na světě. Obyvatelstvo je tvořeno více než 70 národy, což se odráží v umění, architektuře i ve vztazích. Naleznete zde jednu z nejlepších kuchyní, dvě letiště a spletitou síť silnic.
Sao Paulo se nachází méně než 100 km od nejbližší pláže a 760 m nad mořskou hladinou. Průměrná teplota se pohybuje od 19 do 27. V létě prší každé odpoledne, v zimě teploty zřídka klesnou pod 15. Teď tři dny po sobě šplhají k 30 stupňům. Sao Paulo bývalo nazýváno "drizzle" city - docela často tady akorát mrholí. Sao Paulo je centrum metropole, dohromady s dalšími 38 městy, které dosti splývají, má 20 milionů obyvatel. Město bylo založeno 25. ledna 1554 židy z Portugalska. V 19. stol. nabylo na důležitosti exportem kávy, jejíž výnosy byly použity na modernizaci města a společně s přílivem imigrantů z celého světa vytvořili největší průmyslové centrum Brazílie a v současnosti i finanční centrum celé jižní Ameriky.
Typickým jídlem zde jsou fazole a rýže, docela jsem si je oblíbil. Můžeme zde ovšem nalézt více než 50 různých druhů kuchyní. A dokonce více pizzerií než v celé Itálii.
Sao Paulo se nachází méně než 100 km od nejbližší pláže a 760 m nad mořskou hladinou. Průměrná teplota se pohybuje od 19 do 27. V létě prší každé odpoledne, v zimě teploty zřídka klesnou pod 15. Teď tři dny po sobě šplhají k 30 stupňům. Sao Paulo bývalo nazýváno "drizzle" city - docela často tady akorát mrholí. Sao Paulo je centrum metropole, dohromady s dalšími 38 městy, které dosti splývají, má 20 milionů obyvatel. Město bylo založeno 25. ledna 1554 židy z Portugalska. V 19. stol. nabylo na důležitosti exportem kávy, jejíž výnosy byly použity na modernizaci města a společně s přílivem imigrantů z celého světa vytvořili největší průmyslové centrum Brazílie a v současnosti i finanční centrum celé jižní Ameriky.
Typickým jídlem zde jsou fazole a rýže, docela jsem si je oblíbil. Můžeme zde ovšem nalézt více než 50 různých druhů kuchyní. A dokonce více pizzerií než v celé Itálii.
Sao Paulo - Palmeiras 0:0
V neděli jsme vyrazili na fotbal. Očekávání bylo veliké, avšak téměř žádné očekávání nebylo naplněno. Vše se odehrálo na stadionu Morumbi, který svoují kapacitou 80.000 lidí okupuje druhé místo hned po legendárním stadionu Maracaná, kam se snad podívám začátkem října :)
Očekával jsem plný stadion, přecijenom první se třetím nehraje každý den, obvzláště jedná-li se o derby. Byl jsem několikrát varován, že derby bývají nebezpečné, ovšem pár imbecilních fanoušků Sparty či Ostravy na mě působí v České lize nebezpečněji. Ano bylo horko a nudný fotbal, což se pravděpodobně projevilo i na fanoušcích. Nicméně i 41.000 návštěva je můj osobní rekord.
Jedna věc mě velice překvapila, za celý zápas fanoušci ani jednou nepískali na své miláčky a radovali se i ze sebemnšího náznaku šance. Nevím zda se má smysl vyadřovat k fotbalu, ale řekněme, že možná horší fotbal jsem naživo neviděl, když nebude počítat regionální ligu Mikulovic :). Žádnej sprint, rychlá akce, individualita.
23. srpna 2009
Bezpečnost
Veřejná doprava je relativně bezpečná a doporučovaná, avšak Sao Paulo je obrovské město, několik bezpečnostních tipů je důležité znát.
1. Nechoďte v noci sami po ulici, především pokud jsou prázdné.
2. Nenoste velké obnosy peněz ani drahé věci (hodinky, náramky, řetízky apod.)
3. Pokud je to možné, stůjte vždy poblíž autobusové zastávky nebo obchodů.
4. Puďte obezřetní pokud, se k vám přiblíží podezřelá osoba se snahou konverzovat.
5. Nepoužívejte bankomaty ve večerních hodinách a o víkendech. Pokud je to opravdu nezbytné použijte některé z obchodních středisek.
6. Nechoďte s odhaleným fotoaparátem po městě.
7. Dívky, Sao Paulo je obchodní centrum plné lidí, buďte opatrné s krátkými sukněmi a velkými výstřihy.
8. Pokud je autobus nebo metro přeplněné, mějte vždy své věci před sebou a na očích.
9. Nepoužívejte notebook na veřejných místech. Pokud ho nosíte na universitu, použijte vhodný baťoh.
10. Vždy si zkontrolujte, zda vám bylo správně vráceno, nespoléhejte ani na obchodní centra.
11. Pokud potřebujete některé informace, vždy je lepší zeptat se v některém z obchodů.
12. Nechoďte po ulici, pokus počítáte peníze, nebo s peněženkou v ruce.
13. Vždy je dobré dávat pozor co se děje a kdo se pohybuje v mém okolí.
14. Další z místních tipů je, pokud možno chodit rychle po ulicích, neupozorňovat na sebe jako na cizince.
1. Nechoďte v noci sami po ulici, především pokud jsou prázdné.
2. Nenoste velké obnosy peněz ani drahé věci (hodinky, náramky, řetízky apod.)
3. Pokud je to možné, stůjte vždy poblíž autobusové zastávky nebo obchodů.
4. Puďte obezřetní pokud, se k vám přiblíží podezřelá osoba se snahou konverzovat.
5. Nepoužívejte bankomaty ve večerních hodinách a o víkendech. Pokud je to opravdu nezbytné použijte některé z obchodních středisek.
6. Nechoďte s odhaleným fotoaparátem po městě.
7. Dívky, Sao Paulo je obchodní centrum plné lidí, buďte opatrné s krátkými sukněmi a velkými výstřihy.
8. Pokud je autobus nebo metro přeplněné, mějte vždy své věci před sebou a na očích.
9. Nepoužívejte notebook na veřejných místech. Pokud ho nosíte na universitu, použijte vhodný baťoh.
10. Vždy si zkontrolujte, zda vám bylo správně vráceno, nespoléhejte ani na obchodní centra.
11. Pokud potřebujete některé informace, vždy je lepší zeptat se v některém z obchodů.
12. Nechoďte po ulici, pokus počítáte peníze, nebo s peněženkou v ruce.
13. Vždy je dobré dávat pozor co se děje a kdo se pohybuje v mém okolí.
14. Další z místních tipů je, pokud možno chodit rychle po ulicích, neupozorňovat na sebe jako na cizince.
Peruíbe (2)
Výlet, který se uskutečnil minulý víkend, se velice povedl. Seznámil jsem se spoustou zahraničních studentů, více méně ze všech koutů světa. Vše začalo open barem v autobuse, poznámky tipu pozor ať to pivo nerozliješ, jsem nezaslechl ani jednou :). Jeden Brazilec dokonce přinesl kytaru, takže se dobře popilo, zazpívalo, většinou jsem slova moc neznal, ale postupem času jsem si nějaký vždycky vymyslel. Cesta měla původně trvat 2 hodiny, ze kterých se ale nakonec staly 4, nutno podotknout, že poslední hodinku už jsem prospal.Ihned po příjezdu, 1 hodina ráno, jsme šli omrknout moře a šlo se spát, i když někteří měli z cesty dobrou náladu a spát se jim moc nechtělo :). Ráno se hned vyrazilo na výlet, který se v průběhu dne třikrát změnil. Původní verze byla procházka spojená s prohlídkou vodopádů a zdejšího pralesu, který je přísně chráněn, další verze byla vyrazit někam na ostrov, nakonec jsme ale absolvovali projížďku lodí po řece směrem do pralesa, kde jsme si taky dali první koupačku. Zbytek dne jsme strávili víceméně na pláži, která podle Brazilců nebyla nic moc, pro mě byla parádní.
Sobotní večer byl ve znamení open pizza baru, kde samo sebou nechybělo zdejší pití „caipirinha“ – alkohol z cukrové třtiny s limetkou a ledem. Zahrála se klasická sedmička (násobky čísel a bum), kdo prohrál pil. S přibývající náladou se začalo hrát všemi možnými jazyky, kdokoliv hrál po mě, docela často pil, přece jenom česky tam nikdo neuměl, takže jsem mohl i bez problému podvádět. Po chvilce došlo pití a tak se vyrazilo do baru na pláž. Zrovna tam frčelo něco podobného mému stylu, což ve spojení s pláží a pivkem byla ideální kombinace, když se přešlo na sambu, tak už jsem jen tiše koukal, ty pohyby mi zatím nejsou vlastní.
Následující den bylo kupodivu nádherné ráno, ihned se posnídalo a vyrazilo hrát fotbal na pláž, je to docela makačka, ale parádní hra. Počasí nám vyšlo parádně, přes odpoledne jsem radši vzal triko, abych se nespálil, i když 30 faktor to jistila. Cesta domů už nebyla tak veselá jako cesta tam. Nicméně to nejhorší nás teprve čekalo a to 5 hodin spánku a hurá do školy.
14. srpna 2009
Peruíbe
A máme tady první výlet do přírody, předpokládám, že bude spousta pěkných fotek. DOufám, že bude pělné počasí a vykoupu se poprvé letos v moři. Když to porvnám s loňským rokem, kdy jsem strávil u moře půl roku, ke to letos zatím velíká slabota !
malinká upoutávka, kterou jsem obdržel od místního "Buddy Systemu".
http://www.youtube.com/watch?v=YDYTgOePMkI
malinká upoutávka, kterou jsem obdržel od místního "Buddy Systemu".
http://www.youtube.com/watch?v=YDYTgOePMkI
11. srpna 2009
Jak jsem „vyrazil“ na fotbal
Nedělní večer jsem si chtěl zpříjemnit návštěvou kvalitního fotbalu, bohužel jsem ale podcenil místní fanoušky a spoustu věcí, která se okolo fotbalu v této jeho kolébce točí. V sobotu na výletě se jeden kluk zmínil, že asi půjde na fotbal, zda by se někdo nepřidal. Samo sebou to nemusel říkat dvakrát. Druhý den jsme si vše potvrdili po kratší komunikaci na Facebooku. Zápas začínal 18:30, sraz na 16:15, což se následně ukázalo jako jedna z chyb. Na cestu jsem vzal dvě vychlazený Plzničky, které jsme ihned na zastávce otevřeli. Na dotaz, za jak dlouho nám to jede, abychom stihli dojet celou plechovku, jsem dostal odpověď. „Nestrachuj se, tady ses v Brazílii, klidně to můžeme dopít v autobuse, avšak autobus tak rychle nepřijel. Nastupovali jsme na druhé zastávce, kde už byl autobus zcela naplněn, kam se hrabe 6, když má Kaufland akce na rohlíky, nicméně nikdo si neztěžoval, ani řidič, kterému skoro seděl pasažér na klíně. Dobrá polovina osazenstva měla dresy Sao Paulo a někteří z nich nasazená sluchátku poslouchajíce zápas velkého rivala, mého oblíbeného klubu, Corinthians Sao Paulo, za které „valí“ Ronaldo. Najedou pár lidí vykřiklo „Flamengo – Goool“, následné emoce na sebe nenechali čekat. Mimochodem hrál se zápas Flamengo – Corinthians na stadionu Maracaná, kde o vítězství 1:0 rozhodl Adriano, Ronaldo nehrál, zotavuje se ze zlomeniny ruky a pravděpodobně i liposukce, pro ty více zasvěcené.Na stadion jsme dorazili hodinu a čtvrt před zápasem s vědomím, že ihned musíme koupit lístky. Po zakoupení piva od jednoho z mnoha prodávajících jsem nesměle hledal konec fronty. Nejsem ženská, takže se odvážím realisticky odhadnout délku této fronty, asi tak od ČEZ Arény na do poloviny ulice 17. Listopadu, tvořenou většinou tak třemi lidmi mezi sebou. Nutno poznamenat, že 65 – 70 % čekajících mělo dres, což už samo o sobě budilo dobrou atmosféru. Po chvilce se fronta konečně začala posouvat správným směrem, avšak ke kase jsme dorazili až, když se hrála 10. minuta, kde jsme zjistili, že lístky pro studenty už byly vykoupeny a jediné zbývající lístky stojí 40 nebo 50 R$ (1 R$ = 10Kč), studentské stojí okolo 20 R$. Cestou nám několik překupníků nabízelo lístky, které jsme měli v plánu zakoupit. Dle jejich vzhledu vypadali jako studenti tak možná před 25-35 lety. Černý trh a spekulanti nám malinko vypustili rybník, i když tento pojem bych raději ve spojitosti s fotbalem vynechal. Za stávajících okolností jsme se rozhodli koupit si ještě jedno na cestu a vydat se odkud jsme přišli. Cesta zpět proběhla až na setkání se dvěma „lehčími“ ženami, o které bych si kolo neopřel, i kdyby se tady na něm jezdilo vzhledem k místní dopravě. Zatímco já jsem přidal do kroku, můj brazilský kolega jednou prohodil pár slov a následně mi sdělil cenu, 80 R$ pro každého. Nejsem z oboru, takže nemůžu soudit, zda by se tato cena dala považovat za „bargain“. Co však vím s jistou, je fakt, že na pozdější reklamace, vzhledem k možným vedlejším efektům, nebude brán zřetel.
10. srpna 2009
City tour
Na sobotu 8.srpna uspořádal Club Internacional výlet po centru města. Sraz byl na stanici metra Sé v 10:00. Dal jsem si patřičnou časovou rezervu, protože nevím, jak dlouho tady trvá cesta hromadnou dopravou. Vydal jsem se pěšky na nejbližší stanici metra, vzdálenou asi tak 25 minut rychlou chůzí, Concolasao, která je umístěna v ulici Avenida Paulista, místním finančním centru. Metro je tu podobné jako v Praze, co mě však velice překvapilo, bylo čistota metra. Cena za jednu jízdu je 2,55 R$, tedy asi 25 Kč, přičemž můžete přestupovat, jak se vám zlíbí.Na metro Sé jsem dorazil v 9:30, tehdy jsem ještě netušil, že někteří opozdilci dorazí až v 10:45. Dlouhou chvíli jsem si chtěl zkrátit menší procházkou okolo stanice. Když jsem ovšem vylezl po schodech a uviděl jaká je tam okolo společnost, radši jsem se zase otočil a hezky rychle zpátky do metra. Tolik bezdomovců, lidí spících na chodníku a ostatních pochybných lidí na jednom místě jsem ještě nikdy neviděl. Natažené matrace a deky uprostřed náměstí, žebrající lidi nebo nabízející pochybné zboží, to je dnešní pohled na centrum Sao Paulo, tedy toho historického centra.
Jakmile dorazili i ostatní, hned jsem se cítil lépe a mohlo se i začít něco málo fotit. Je pravda, že zdejší historická centra mají prach málo společného s těmi, na které jsme zvyklí v Evropě. A tak většinou naše aparáty plnily úsměvy především úsměvy.
Kousek od našeho výchozího bodu byla menší vyhlídka na město, kde jsme si dali malou pauzu a náš průvodce Manu, nám ukázal jednu výškovou budovu bez oken se zdmi pomalovanými hieroglyfy a otřískanou omítkou. Je to zde legendární dům, údajně v něm žilo okolo 7 000 lidí, samozřejmě bezdomovců, feťáků, dealerů a kde se také velice rozmáhala prostituce a podobné činnosti. Kousek od tohoto domu jsme poobědvali na zdejším trhu. Dali jsme se dohromady čtyři a ochutnali čtyři brazilské speciality.
Pastel s tuňákem, krevetami, a dvě housky plněné masem a pro mě zatím neznámým druhem salámu.Po jídle se vyrazili na uliční trhy, i když já bych to spíše nazval jeden velký černý trh. Věci rozložené na igelitech na silnici, popřípadě primitivní stánky. Hned na začátku jsem byl upozorněn, ať si hlídám baťoh a radši si ho otočím. Je možné, že mně to zachránilo nějakou tu nepříjemnost. V okamžiku když procházela tržištěm policie, všichni nelegální prodejci brali všechny věci a utíkali ke kraji. V tom momentu byli na sebe lidé dosti namačkáni a já už jsem akorát cítil mírné zatahání za kapsu. Jakmile jsem se otočil, ozvalo se „Desculpe“ neboli promiňte. Asi tak kluk v mém věku s igelitkou přehozenou přes ruce maskující svůj záměr. Nutno podotknout, že na mě trh už od začátku moc dobře nepůsobil, nemám rád přeplněné místa. Proto jsem byl rád za brzkou změnu prostředí a to tak že velikou, další stanice brazilská burza. Přednáška a video v angličtině s následnou prohlídkou byl malinko skok do jiné civilizace. Následovalo už pouze pivečko na zahrádce a cesta domů.
Zavěrem už snad jenom, hodně zdaru městu s jeho bojem za vyčištění centra, kde už dávno nenajdete ani střední třídu. Několik prvních budov už je pryč.
7. srpna 2009
První dojmy z University
Na universitu jsem se dostal až po třech dnech v Brazílii, protože vzhledem k odloženému začátku semestru o 14 dní kvůli epidemii chřipky, nebyl důvod nikam zvlášť spěchat. Naštěstí mě na kampus University vzala sestra Fernanda autem. Universita je veliká asi jako „půlka Pardubic“. I když je pravda, že tam najdeme snad všechny fakulty, jaké si můžeme představit, včetně například policejní akademie. V areálu je několik bank, čtyři restaurace, několik občerstvení, semafory, benzínové stanice, celé sportovní centrum čítající od plaveckého bazénu přes cyklistickou dráhu a fotbalový stadion až po umělý kanál pro vodní sporty. Sám jsem zvědavý na rozlohu areálu. Do areálu jsou, pokud se nemýlím, tři nebo čtyři vjezdy, za nimiž je několik kruhových objezdů, rozlehlé parky a spousta budov všech možných departmentů.
Kdybych býval vyrazil sám, asi bych se pěkně motal, taky jedna z prvních věcí, které jsem dostal, byla mapa areálu. Nicméně orientace nebyla ideální, poté co jsme se zeptali, kam přesně máme směřovat, jsme se dostali na centrálu mezinárodních mobilit celé university „USP – Universidade de Sao Paulo“, což jsem ovšem zjistil až druhý den, když už jsem dorazil na správné místo. Po první návštěvě bylo potřeba zařídit jen několik málo věcí, mezi které patřilo i zaplatit poplatek na cizinecké policii, který činil pro dosti překvapujících 190 R$, asi 1900 Kč. Na cizinecké policii jsem dostal kartu dočasného pobytu, proužek papíru s fotkou kolkem a razítkem Československo, což jsem musel vysvětlovat, že už dávno ne. Karta bude hotová až za 6 měsíců, takže už mám kopii tohoto papíru, kterou budu pro jistotu nosit s kopií pasu, vzhledem ke zdejší situaci. Navíc po týdnu musím zpátky na tamější oddělení, kde mi bude přiděleno daňové číslo, pokud si to tedy interpretuji dobře. Bez něho si nemůžu koupit ani kartu do mobilu.
Dostal jsem také nabídku několika předmětů, lépe řečeno můžu si vybrat kterýkoliv předmět ze 4 ročníku, zdejší bakalářské studium trvá 4 roky, co zde studují místní studenti. Z celé nabídky je jeden pouze předmět mezinárodní management a business v Brazílii v angličtině. Ostatní předměty jsou v portugalštině, takže nezbývá než jich několik navštívit a zjistit zda budou alespoň materiály přístupné v angličtině, protože zahraniční studenti mohou skládat zkoušky v angličtině.
Kdybych býval vyrazil sám, asi bych se pěkně motal, taky jedna z prvních věcí, které jsem dostal, byla mapa areálu. Nicméně orientace nebyla ideální, poté co jsme se zeptali, kam přesně máme směřovat, jsme se dostali na centrálu mezinárodních mobilit celé university „USP – Universidade de Sao Paulo“, což jsem ovšem zjistil až druhý den, když už jsem dorazil na správné místo. Po první návštěvě bylo potřeba zařídit jen několik málo věcí, mezi které patřilo i zaplatit poplatek na cizinecké policii, který činil pro dosti překvapujících 190 R$, asi 1900 Kč. Na cizinecké policii jsem dostal kartu dočasného pobytu, proužek papíru s fotkou kolkem a razítkem Československo, což jsem musel vysvětlovat, že už dávno ne. Karta bude hotová až za 6 měsíců, takže už mám kopii tohoto papíru, kterou budu pro jistotu nosit s kopií pasu, vzhledem ke zdejší situaci. Navíc po týdnu musím zpátky na tamější oddělení, kde mi bude přiděleno daňové číslo, pokud si to tedy interpretuji dobře. Bez něho si nemůžu koupit ani kartu do mobilu.
Dostal jsem také nabídku několika předmětů, lépe řečeno můžu si vybrat kterýkoliv předmět ze 4 ročníku, zdejší bakalářské studium trvá 4 roky, co zde studují místní studenti. Z celé nabídky je jeden pouze předmět mezinárodní management a business v Brazílii v angličtině. Ostatní předměty jsou v portugalštině, takže nezbývá než jich několik navštívit a zjistit zda budou alespoň materiály přístupné v angličtině, protože zahraniční studenti mohou skládat zkoušky v angličtině.
6. srpna 2009
První dojmy ze Sao Paulo
První dojmy ze Sao Paula byly, na rozdíl od mého pobytu zde před 4 lety, velice pozitivní. Při mé první návštěvě jsem měl oči vyvalené jako výr. Tak veliké město povětšinu plné prachu a „špíny“ na mě nepůsobilo dobře. Pohled na favely („sídliště“ z klacku a cihel, kde žije jen to nejchudší obyvatelstvo především ze severu Brazílie, hledající práci v Sao Paulo, průmyslového centra Brazílie) mě velice děsil, občas jen tak na chodníku zabalený člověk pod dekou spící uprostřed dne nebo lidé spící v krabicích okolo dálnice poblíž centra či pod mostem.
Tentokrát už se na to koukám trochu jinak, možná je to tím, že jsem zlehka věděl, co mě čeká, ale především už mi není 18 a někam jsem se taky už podíval. I když srovnávat zdejší kriminalitu s ostrovem klidu a míru Madeirou bych si nedovolil. V noci je především pro neznalé turisty, jako jsem já, vstup do ulic zakázán, takže sbohem noční či ranní procházky z párty ve stylu Madeira, taxi stojí na každém rohu. Čemu se ale divím, stejně jako před 4 roky, je místní doprava, lépe řečeno místní řidičské schopnosti a pravidla, ale o tomto tématu až někdy jindy.
Zatím mám docela problém se orientovat, protože ulice mi přijdou velice podobné, na každém rohu stejné semafory. Až nyní jsem pořádně pochopil význam „tři bloky“ apod., které jsou slyšet v amerických filmech.
Co na mě však udělalo velký dojem, je multikulturní společnost, která jen tak na ochutnávku čítá 50 různých kuchyní. Uvidíme, kolik jich stihnu ozkoušet, zatím se držím té Brazilské, i ty fazole jsou tady docela dobrý.
Tentokrát už se na to koukám trochu jinak, možná je to tím, že jsem zlehka věděl, co mě čeká, ale především už mi není 18 a někam jsem se taky už podíval. I když srovnávat zdejší kriminalitu s ostrovem klidu a míru Madeirou bych si nedovolil. V noci je především pro neznalé turisty, jako jsem já, vstup do ulic zakázán, takže sbohem noční či ranní procházky z párty ve stylu Madeira, taxi stojí na každém rohu. Čemu se ale divím, stejně jako před 4 roky, je místní doprava, lépe řečeno místní řidičské schopnosti a pravidla, ale o tomto tématu až někdy jindy.
Zatím mám docela problém se orientovat, protože ulice mi přijdou velice podobné, na každém rohu stejné semafory. Až nyní jsem pořádně pochopil význam „tři bloky“ apod., které jsou slyšet v amerických filmech.
Co na mě však udělalo velký dojem, je multikulturní společnost, která jen tak na ochutnávku čítá 50 různých kuchyní. Uvidíme, kolik jich stihnu ozkoušet, zatím se držím té Brazilské, i ty fazole jsou tady docela dobrý.
Cesta do Sao Paula
Celkově mě cesta zabrala přes 34 hodin. V sobotu 27. července jsem vstával v 3:15 a začal se chystat na cestu vakem do Prahy. Do Mogi das Cruzes, kde jsem strávil první den, jsem dorazil v 8:15 druhého dne. Když se k 29 hodinám připočítá časový posun 5 hodin zpět, dostaneme se, již na zmíněných, 34 hodin.
První kousek cesty byl na nádraží v Pardubicích a následně vlakem do Prahy, který nám jel v 4:48. Popravdě řečeno vakem vypraveným z Maďarska bych za jiných okolností takto brzo nejel. Na Hlavák nám to dalo asi hodinu a dvacet minut, odkud už to bylo pouze jednu zastávku směr Florenc.
Následovala cesta do Mnichova žlutým autobusem od Student agency. Autobus byl parádní až na to, že nešly sklonit sedačky. Cestu mi zpříjemňoval můj soused, pravděpodobně z Ukrajiny, který toho moc za cestu neřekl. Zato soused přes uličku, podle přízvuku tipuju Angličan, byl o mnoho aktivnější. Co jsem ho tak zaslechl, tak o Češích moc hezky nemluvil, avšak divil jsem se, že neprospal celou cestu, protože měl pod sebou parádně nastláno vším možným. Cestou jsme nabrali malé zpoždění, asi hodinku, která ho velice vyváděla z míry. Dobu od 7:30 do 13:20 jsem strávil v autobuse.
Autobus mě vyložil přímo na letišti, kde jsem se akorát optal, kam přesně mám jít a potom už jsem akorát čekal na odlet, který byl naplánován na 18:30. Utíkalo to strašně pomalu, až do té chvíle, kdy jsem tam potkal Kolumbijce (20), se kterým jsem si lámanou portugalštinou a jeho španělštinou velice zkrátil čekání. Byl v Mnichově na závodech bikerů. Když mi pouštěl svoje videa na jakémsi PS2, točila se mi hlava z těch salt asi více než jemu, když je prováděl. Už v Pardubicích mě překvapilo, když jsem den předen obdržel e-mail od Air France, díky kterému jsem se odbavil online a zarezervoval místa do uličky na oba lety. Na letišti jsem tento proces poté zakončil u odbavovacího terminálu, který si pouze přečetl můj pas a letenka mi vyjela jako peníze z bankomatu. U přepážky byla velice pěkná sympatická slečna, se kterou to vážení zavazadel byla jedna báseň, dokonce jsem od ní dostal kartu na sbírání mílí, asi budu muset lítat častěji.
Cesta do Paříže byla celkem nezáživná, možná proto že jsem ji celou prospal, samozřejmě občerstvení jsem na začátku stihnul. Na letišti už jsem si akorát opět našel svůj terminál a čekal s notebookem na stole, kabelem v zásuvce a s HIM na obrazovce. Tentokrát mi to neuletělo.
Čistý čas letu Paříž – Sao Paulo trval 11 a půl hodiny. Kupodivu to uteklo velice rychle, protože vedle mě seděl pár Brazilců ve středním věku, se kterým jsem toho cestou dosti probral. Následoval povinný spánek a dva filmy – Couch Carter a Milionář z chatrče, kterého jsem ale nestihl celého, nechám si ho na zpáteční cestu. V Sao Paulo mě překvapili lidé s rouškami přes ústa a dotazníky ohledné prasečí chřipky, které zde díky momentálnímu vlhkému počasí propukla. Už jsem tady 5. den, ale žádné příznaky nepociťuji. Najít kufry a projít pasovou kontrolu mi zabralo hodinu čekání v nekončící frontě lidí.
Po shledáním s Fernandem už následoval jen krátká cesta do Mogi, kde jsem asi po třech hodinách pěkně vytuhnul.
PS: kromě tramvaje, lodě a trolejbusu jsem projel snad všech dopravní prostředky :)
První kousek cesty byl na nádraží v Pardubicích a následně vlakem do Prahy, který nám jel v 4:48. Popravdě řečeno vakem vypraveným z Maďarska bych za jiných okolností takto brzo nejel. Na Hlavák nám to dalo asi hodinu a dvacet minut, odkud už to bylo pouze jednu zastávku směr Florenc.
Následovala cesta do Mnichova žlutým autobusem od Student agency. Autobus byl parádní až na to, že nešly sklonit sedačky. Cestu mi zpříjemňoval můj soused, pravděpodobně z Ukrajiny, který toho moc za cestu neřekl. Zato soused přes uličku, podle přízvuku tipuju Angličan, byl o mnoho aktivnější. Co jsem ho tak zaslechl, tak o Češích moc hezky nemluvil, avšak divil jsem se, že neprospal celou cestu, protože měl pod sebou parádně nastláno vším možným. Cestou jsme nabrali malé zpoždění, asi hodinku, která ho velice vyváděla z míry. Dobu od 7:30 do 13:20 jsem strávil v autobuse.
Autobus mě vyložil přímo na letišti, kde jsem se akorát optal, kam přesně mám jít a potom už jsem akorát čekal na odlet, který byl naplánován na 18:30. Utíkalo to strašně pomalu, až do té chvíle, kdy jsem tam potkal Kolumbijce (20), se kterým jsem si lámanou portugalštinou a jeho španělštinou velice zkrátil čekání. Byl v Mnichově na závodech bikerů. Když mi pouštěl svoje videa na jakémsi PS2, točila se mi hlava z těch salt asi více než jemu, když je prováděl. Už v Pardubicích mě překvapilo, když jsem den předen obdržel e-mail od Air France, díky kterému jsem se odbavil online a zarezervoval místa do uličky na oba lety. Na letišti jsem tento proces poté zakončil u odbavovacího terminálu, který si pouze přečetl můj pas a letenka mi vyjela jako peníze z bankomatu. U přepážky byla velice pěkná sympatická slečna, se kterou to vážení zavazadel byla jedna báseň, dokonce jsem od ní dostal kartu na sbírání mílí, asi budu muset lítat častěji.
Cesta do Paříže byla celkem nezáživná, možná proto že jsem ji celou prospal, samozřejmě občerstvení jsem na začátku stihnul. Na letišti už jsem si akorát opět našel svůj terminál a čekal s notebookem na stole, kabelem v zásuvce a s HIM na obrazovce. Tentokrát mi to neuletělo.
Čistý čas letu Paříž – Sao Paulo trval 11 a půl hodiny. Kupodivu to uteklo velice rychle, protože vedle mě seděl pár Brazilců ve středním věku, se kterým jsem toho cestou dosti probral. Následoval povinný spánek a dva filmy – Couch Carter a Milionář z chatrče, kterého jsem ale nestihl celého, nechám si ho na zpáteční cestu. V Sao Paulo mě překvapili lidé s rouškami přes ústa a dotazníky ohledné prasečí chřipky, které zde díky momentálnímu vlhkému počasí propukla. Už jsem tady 5. den, ale žádné příznaky nepociťuji. Najít kufry a projít pasovou kontrolu mi zabralo hodinu čekání v nekončící frontě lidí.
Po shledáním s Fernandem už následoval jen krátká cesta do Mogi, kde jsem asi po třech hodinách pěkně vytuhnul.
PS: kromě tramvaje, lodě a trolejbusu jsem projel snad všech dopravní prostředky :)
10. července 2009
Jak to vlastně vzniklo ?
Bylo to někdy v půlce února, když v Pardubicích byl zájezd studentů z Holandska, kteří si tuto cestou po Evropě zajistili zkoušku z povinného předmětu. Jak říkali, byl to dobrý výběr mezi zkouškou a cestou po Evropě :). Co však zde nejvíce obdivovali bylo kupodivu pivo a především jeho cena. Ale zpět k tématu.
Po sportovním dni, kdy jsem zjistil, že většina holandských studentů míčové hry možná vidí poprvé, jsme šli na pizzu do Dydy, na účet university :), a protože jsem tam byl mezi prvními, což se mi poslední dobou nestává, pouze s Michalem Rolčíkem, šéfem mezinárodních mobilit, doufám, že jsem se teď nedotkl ani jedné z jeho spolu pracovnic, jen tak jsem se zeptal, jak je možné, že tu na Universitě máme studenty z Brazílie. Dozvěděl jsem se, že máme smlouvu s Universitou Sao Paulo. Dále už následovala pouze otázka, zda by bylo možné tam jet i pro někoho z nás studovat. Druhý den se poslal jeden e-mail, na který přišla během pár vteřin kladná odpověď. Následně pro zjednodušeni procesu jsem si většinu procedurálních náležitostí domlouval sám přes e-maily. Po několika zprávách, ve kterých jsem především zjišťoval podmínky studia a především nezbytné jazykové předpoklady pro studium, už zbývalo pouze vyplnit nezbytné formuláře a následně získat víza.
Na konci května byly odeslány všechny nezbytné přihlášky a formuláře a asi po měsíci mi přišel zvací dopis, na základě kterého jsem následně obdržel vízum. Cestou do Prahy mě překvapily ČD, ne však že by vlaky jely bez zpoždění, ale cenou 244 Kč za zpáteční jízdenku z Prahy do Pardubic. Nutno podotknout, že v době kdy jsem si vyzvedával víza už byly prázdniny, takže jsem dostal prázdninovou slevu na 239 Kč :).
Dalo by se říci, že toto byly pouze formality, protože již ve zmíněné půlce února, kdy se tento nápad "vynořil", jsem měl před sebou celý letní semestr 3.ročníku, závěrečné státnice a přijímací řízení na magisterské studium. V průběhu posledních zkoušek jsem začal kalkulovat s průměrem, abych se případně vyhnul přijímačkám na magistra. Průměr 1,8 jsem nakonec "s přehledem ustál", neboť z poslední zkoušky ze správního práva jsem potřeboval nejhůř dvojku, kterou jsem nakonec po přezkoušení dostal a tak se můj průměr zastavil na uspokojivých 1,796 :). Druhá podmínky pro přijetí byla průměr ze státnic pod 1,8 tedy nejhůře do součtu 5 ze tří známek. Po dlouhé přípravě se státnice ukázaly jako ne zase tak těžký oříšek, který byl rozlousknut za tři celkem :).
Teď už zbývá jen zabalit a připravit se na velice dlouho cestu. Závěrem bych chtěl poděkovat svým rodičům za podporu všeho druhu, protože bez nich by se tato cesta nikdy nemohla zrealizovat.
Po sportovním dni, kdy jsem zjistil, že většina holandských studentů míčové hry možná vidí poprvé, jsme šli na pizzu do Dydy, na účet university :), a protože jsem tam byl mezi prvními, což se mi poslední dobou nestává, pouze s Michalem Rolčíkem, šéfem mezinárodních mobilit, doufám, že jsem se teď nedotkl ani jedné z jeho spolu pracovnic, jen tak jsem se zeptal, jak je možné, že tu na Universitě máme studenty z Brazílie. Dozvěděl jsem se, že máme smlouvu s Universitou Sao Paulo. Dále už následovala pouze otázka, zda by bylo možné tam jet i pro někoho z nás studovat. Druhý den se poslal jeden e-mail, na který přišla během pár vteřin kladná odpověď. Následně pro zjednodušeni procesu jsem si většinu procedurálních náležitostí domlouval sám přes e-maily. Po několika zprávách, ve kterých jsem především zjišťoval podmínky studia a především nezbytné jazykové předpoklady pro studium, už zbývalo pouze vyplnit nezbytné formuláře a následně získat víza.
Na konci května byly odeslány všechny nezbytné přihlášky a formuláře a asi po měsíci mi přišel zvací dopis, na základě kterého jsem následně obdržel vízum. Cestou do Prahy mě překvapily ČD, ne však že by vlaky jely bez zpoždění, ale cenou 244 Kč za zpáteční jízdenku z Prahy do Pardubic. Nutno podotknout, že v době kdy jsem si vyzvedával víza už byly prázdniny, takže jsem dostal prázdninovou slevu na 239 Kč :).
Dalo by se říci, že toto byly pouze formality, protože již ve zmíněné půlce února, kdy se tento nápad "vynořil", jsem měl před sebou celý letní semestr 3.ročníku, závěrečné státnice a přijímací řízení na magisterské studium. V průběhu posledních zkoušek jsem začal kalkulovat s průměrem, abych se případně vyhnul přijímačkám na magistra. Průměr 1,8 jsem nakonec "s přehledem ustál", neboť z poslední zkoušky ze správního práva jsem potřeboval nejhůř dvojku, kterou jsem nakonec po přezkoušení dostal a tak se můj průměr zastavil na uspokojivých 1,796 :). Druhá podmínky pro přijetí byla průměr ze státnic pod 1,8 tedy nejhůře do součtu 5 ze tří známek. Po dlouhé přípravě se státnice ukázaly jako ne zase tak těžký oříšek, který byl rozlousknut za tři celkem :).
Teď už zbývá jen zabalit a připravit se na velice dlouho cestu. Závěrem bych chtěl poděkovat svým rodičům za podporu všeho druhu, protože bez nich by se tato cesta nikdy nemohla zrealizovat.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
